Článek
„Uznal jsem ji vinou z týrání osoby žijící ve společném obydlí,“ řekl soudce Jan Kasal s tím, že rozsudek není pravomocný. Podle něj znalci u Jiřiny P. zjistili poruchu osobnosti. „I přesto ale byla schopná rozpoznat nebezpečnost svého jednání a ovládací schopnosti měla rovněž zachovalé. Za své jednání je tak trestně odpovědná,“ dodal Kasal.
K agresivnímu chování docházelo od května 2024 do září následujícího roku, kdy obě ženy spolu bydlely. „Dostávala rány pěstí nebo jí dcera rozbila o hlavu keramický talíř. Poškozené dále zakazovala chodit na bohoslužby či ji v noci opakovaně budila taháním z postele za nohu,“ stojí v obžalobě.
Napadená žena musela být několikrát ošetřena v nemocnici. V některých případech se jednalo i o zlomeniny. Lékařům vždy tvrdila, že si zranění způsobila sama nešťastnou náhodou. Podle znalců je poškozená na své dceři citově závislá a pro její chování vyjadřuje i určité pochopení.
Upřednostňuje potřeby druhých
„Ve svém životě je vedena silnou křesťanskou vírou v Boha, což ji mimo jiného vede k tomu, že upřednostňuje potřeby druhých. Dlouhodobý stres se snaží zvládat modlitbou,“ napsali odborníci do posudku. Dcera jí zakazovala chodit na bohoslužby, protože prý modlením je její duše ještě víc uťápnutá a může na ni potom zlý duch.
Chování Jiřiny P. se podepsalo i na psychickém zdraví poškozené. „V souvislosti s napadáním trpěla úzkostmi, depresemi a strachem. Nemohla spát a v důsledku nechutenství u ní došlo k výraznému úbytku hmotnosti,“ uvedli znalci. Shodli se také na tom, že se tím výrazně snížila kvalita jejího života.
