Článek
Ve sporu mezi rodiči dětí nejprve Okresní soud Praha-východ vyhověl matce v jejím záměru přestěhovat se asi 100 kilometrů od bydliště otce a zapsat tam i děti do školy. Jenže Krajský soud v Praze po otcově odvolání stěhování zatrhl a děti svěřil otci. Své rozhodnutí soud odůvodnil tak, že matka jednala svévolně a neměla důvod bydliště ani školu dětí měnit.
Matka proti tomu podala stížnost k Ústavnímu soudu a senát se soudcem zpravodajem Martinem Smolkem se ženy zastal. Podle verdiktu, který soud zveřejnil ve své databázi, nelze matčino jednání označit za tzv. vnitrostátní únos.
Konstituční tribunál upozornil, že i přes vyhrocený styl komunikace daný konfliktním vztahem mezi matkou a otcem nedošlo k přestěhování do doby, než otcův souhlas nahradil svým rozhodnutím v podobě předběžně vykonavatelného výroku rozsudku okresní soud.
„Závěr odvolacího soudu o svévolném postupu stěžovatelky při změně bydliště nezletilých tak nemá oporu ve skutkových zjištěních,“ uvedl Smolek.
Do konce prázdnin má soud rozhodnout znovu
Ústavní soud se pozastavil i nad tvrzením krajského soudu, že chtěl děti ponechat v jejich původním prostředí, což se ale přesunem k otci změnilo, neboť ten od jejich bydliště žil asi 35 kilometrů daleko. O stabilitě pro děti tak podle verdiktu nemohlo být řeči.
Neobstál ani argument velké vzdálenosti po přestěhování. Smolek zdůraznil, že soudy v podobných případech nemají jen mechanicky počítat kilometry, ale měly by zohlednit celkový kontext. V tomto případě se totiž časová náročnost přejezdu mezi rodiči změnila jen cca o půlhodinku, zatímco po svěření otci musely děti dojíždět několik desítek kilometrů do své původní školy, což soud zcela ignoroval.
Ústavní soud tak verdikt pražského soudu zrušil i s vědomím, že začaly prázdniny. „V této době to totiž zasáhne do každodenního režimu nezletilých co nejméně a krajský soud má zároveň dostatek času, aby ve věci znovu rozhodl ještě před začátkem nového školního roku,“ vysvětlil Smolek.
