Článek
Krušnou náladu nezlepšuje ani výhled na dražší energie, další růst inflace, koronavirus na vzestupu společně s hrozbou opakování covidových omezení. V takovou chvíli je s podivem, že vláda pilně nezasedá dnem i nocí a nesnaží se vymyslet uvěřitelnou strategii, jak ven ze šlamastiky.
Místo toho světlo světa spatřují výmluvy na zahraniční situaci a různé nápady, kterých už je tolik, že i při pečlivém sledování člověk neví, co se ještě zvažuje, jaké signály se vysílají, co už je nachystané, co rozpracované a co na beton jisté, kromě hrozby chudoby. V takovou chvíli mizérie přicházet se zvýšením daní jeví se jako nedostatek pudu sebezáchovy.
Přesto ministr práce a sociálních věcí, vicepremiér a předseda KDU-ČSL Marian Jurečka přišel s návrhem dalšího zdanění lidí vydělávajících více než ostatní. Od jaké hranice by rád tahal občanům z už tak prázdnících se kapes, nevíme. Víme jen to, že se proti alespoň formálně postavila ODS, sekundovaná TOP 09. Když už za nic jiného, alespoň za jedno lpění na předvolebních slibech si zaslouží ocenění.
Návrh zdanit víc vyšší příjmy u ODS a TOP 09 tvrdě narazil
Je to ale smutné, že pochválit se dá toliko za prozatímní vzpomínku na lákání voličů předtím, než uslyšíme starou známou variantu na slova o slibech, které nebyly zasazené do reálné ekonomické situace. Jurečkova touha ulevit kapsám lidí, kteří si dovolují vydělávat v zaměstnání více, protože třeba jsou talentovanější, více studovali, cestovali, odkládali kvůli zvyšování kvalifikace založení rodiny, nebo i měli více štěstí, státní rozpočet nezachrání a naši společnost jen uvrhne více do zmaru.
Čím méně peněz lidé budou mít, tím méně budou utrácet, tím méně se vyrobí a prodá, tím bude méně práce, tím hůře ve výsledku skončíme. V současnosti už totiž víme, že ti, kteří měli málo, mají ještě méně, ti, kterým zbývalo, už skoro nezbývá, jen nejbohatším je do skoku. Pokud obchodují se zbraněmi nebo energiemi, tím mohou být spokojenější. Na rozdíl od Jurečky, který se chybně snaží vyvíjet aktivitu návrhy na ožebračení nejen zaměstnanců v době, kdy mu hrozí stávka ve vlastním resortu, přišli proto Piráti s jiným pokusem, který se alespoň na první pohled nejeví tak asociální.
Jejich předseda a vicepremiér Ivan Bartoš přišel s touhou zdanit o čtvrtinu zisk velkých společností, energetických v první řadě a možná i bank. Pravdou je, že tam peníze jsou, vypadli mu z toho ovšem například zbrojaři, vydělávající teď pěkně nejen na dodávkách zbraní Kyjevu. Jestliže by zdanění vyšších příjmů (které už teď od hranice cca 150 000 měsíčně ve výši 23 procent platí) byla zrada voličů, včetně těch, kteří koalici volili kvůli slibu daně nezvyšovat, zdanění firem by už šlo úplně proti ideovému založení ODS a TOP 09.
Je tragikomické, že zatímco ještě nedávno předsedkyně TOP 09 Markéta Adamová Pekarová chtěla privatizovat vše možné, včetně Budvaru, teď musí přitakávat ODS ve snaze dostat už privatizovaný majetek zpět do vlastnictví státu – například energetiku. Plánovaný příspěvek 5000 korun dětem do 18 let je při dnešních cenách jako plivnutí lidem do tváře, nedopečený příspěvek na energie formou příspěvku firmám a půjčení 76 miliard ze třetiny soukromému ČEZu v kombinaci s úvahami o vyšších daních vypadá, jako by vláda chtěla předat žezlo jiným, aby se s daným marasmem vypořádali.
Hodí se parafráze Cimrmana. Vždycky chtěli být ve vládě, ale pak museli vládnout. Za pelmelem nápadů ale není jen čirá neschopnost, jak by se mohlo zdát, ale také fakt, že ODS zatím ve stopách Babišova ANO šikovně vysává své koaliční partnery, kteří se snaží odlišením od ODS spasit, jak se dá. À propos, mluvit o jakési „válečné dani“ je naprostý nesmysl ve stylu vrtění psem, který ve prospěch českých voličů neštěká. Doba na zvyšování daní není, už tak ve většině máme čím dál míň. Reálná mzda klesla už teď 94 procentům zaměstnanců a lidé už podle statistik šetří, na čem se dá, o čemž svědčí meziroční pokles maloobchodních tržeb o více než 8 procent.