Pohledem Thomase Kulidakise: Pětitisícový příspěvek na děti a sociální svědomí vlády

Stanovená hranice příjmu rodiny zhruba 83 tisíc čistého měsíčně je poměrně velkorysá, protože se do ní vejde i střední třída. Předsevzetí vyplatit peníze už letos v srpnu je také užitečné, jelikož do nového školního roku bude potřeba s dětmi uspořádat nákupní rodeo. Nezbývá než jen doufat, že daných pět tisíc skutečně rodiče použijí ve prospěch dětí, a ne na své libůstky, neřesti nebo cokoliv jiného.

Dokud ale peníze nejsou na stole, je to stejně jen příslib. Až vyplacené na dřevo se finance počítají. Velká chyba návrhu je nejen nemožnost kontrolovat, na co skutečně rodiny peníze vydají, ale také fakt, že z příspěvku vypadli kupříkladu studenti vysokých škol. Pokud ratolest studuje, výdaje jsou pro rodiče enormní, nikoliv všichni studenti mohou na brigádu, některé obory moc volného času nedávají. A v případě, že rodina musí živit studující dítě v jiném městě, pak teprve náklady rostou.

Kritika, se kterou přišel například bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, že si vláda kupuje voliče, protože příspěvek vychází před podzimní volby, je lichá. Nějaké volby jsou skoro pořád, je to stav trvalý, podobně jako všeobecné zdražování skoro všeho. Na druhou stranu má Kalousek pravdu, že tento krok není velkým příspěvkem v boji s inflací, jenže zaklínat se makroekonomií v době, kdy lidé přemýšlí, jak zaplatí zálohy na energie, jsou hrátky s ohněm.

Vzpomeňme na bouři, kterou rozpoutala i Kalouskem propagovaná ideologie neustálého utahování opasků a Nečasovo tvrzení, jak nejsou peníze a jsou problémy, aby pak bylo osm let prosperity a konjunktury za vlády ČSSD, KDU-ČSL a ANO. ODS, vedoucí současnou vládu, si jistě dobře pamatuje, kam ideologicky motivované šetření vede z hlediska podpory obyvatel. Lidi do ulic, odboráře do stávek, jimiž vyhrožují už teď, vládu od moci a voliče ke změně názoru.

Narůstající nespokojenost a obavy občanů potvrzují sociologické průzkumy, ty ale ovšem pouze vyjadřují to, v čem žijeme každý den a co víme i bez nich. Vláda si je toho evidentně vědoma, takže nějaká forma podpory aktuální, stejně jako budoucí, je nevyhnutelná. O opozici v čele s Andrejem Babišem a jeho hnutím ANO si člověk může myslet ledacos, fakt ale je, že část jeho výhrad vůči vládě je konstatování zjevného. Jestliže vláda má už teď vyšším výběrem daně z přidané hodnoty sedmdesát miliard, něco lidem pustit musí. Stejně jako ze zisků ČEZ.

Nevyhnutelný krok je skoro plošný příspěvek také proto, že nelze neustále lidem vykládat, že v příštích třech letech bude skoro 50 miliard na armádu, na více než 50 vyjde péče o uprchlíky jen letos, že se najednou našly obecní byty k opravě, ale zároveň tvrdit kupříkladu ústy předsedkyně Sněmovny za TOP 09 Markéty Adamové Pekarové, že si našinci žijí nad poměry a mají se uskromnit a stát tady není od toho, aby se o ně staral. Vždyť o koho jiného by se měl stát starat, proč si asi lidé volí vládu.

Nastoupení cesty příspěvků a podpory ovšem hrozí prohloubit ideový spor ve vládě. Spojující myšlenka přirozené touhy dostat se k moci (není na ní nic špatného, proto se politika dělá) a odporu k Babišovi mizí ve světle potřeby řešit aktuální problémy. Na jedné straně stojí pragmatická, uvážlivá a zkušená ODS, s níž se dá domluvit vždy, KDU-ČSL, která chce být sociálním svědomím vlády, na druhé TOP 09, asociálně se snažící nakrmit lidi ideologií, přičemž měla problém už se snížením daně na pohonné látky o 1,50 Kč. Sekunduje STAN, doposud řešící hodně vlastní problémy, a Piráti, kteří se zdají zmatení o to víc, oč jsou ve vládě nepotřební. Největší umění bude udržet pelmel pohromadě, což bude o to těžší, oč méně se bude pomáhat občanům čelícím drahotě. V první řadě si je toho jistě vědom premiér Petr Fiala, profesí politolog.