Článek
Evropská unie přišla s plánem částečného řešení, který představila šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Má nás připravit na případné výpadky dodávek ruského zemního plynu. Základem plánu jsou v podstatě dohody o dodávkách z Ázerbájdžánu, Egypta, Jižní Koreje, Nigerie, Kataru a Spojených států amerických.
Je chvályhodné, že nějaký plán vůbec vznikl, důsledky jsou ale zřejmé. Hlavní pozitivní je, že bychom se stávajícími zásobami a dodávkami ze zahraničí měli vydržet alespoň do konce března. Hlavní negativní je samozřejmě cena.
Za prvé, dodavatelské státy už mají nasmlouvané dlouhodobé kontrakty s jinými. Za druhé, musí se většina dopravovat loděmi. Za třetí, zásobníky na tu část, sestávající ze zkapalněného zemního plynu, jsou v Evropě nedostatečné. Za čtvrté, nezbývá než doufat, že lodě jsou nejen na cestě, ale i dorazí. Za páté, možná přežijme tuto poměrně teplou zimu, ale průmysl potřebuje živit energiemi pořád. Za šesté, další zima tu bude co nevidět.
S růstem cen zemního plynu stoupají také ceny elektřiny. Obojí jsme už pocítili v České republice. Nejen ti, kteří skončili u dodavatelů poslední instance, ale také ti, kteří už dostali oznámení o zvýšení záloh. Ruku v ruce s drahými energiemi jde zvyšování cen. Inflace se dostala k deseti procentům.
Jestliže medián mezd v České republice byl podle Českého statistického úřadu ve třetím čtvrtletí roku 2021 32 979 Kč, je zřejmé, kam ekonomicky směřujeme. Slušně řečeno do míst, kam slunce nesvítí a radosti je tam pramálo. Medián přitom znamená, že půlka lidí bere méně, druhá více, než je jím vyčíslená střední hodnota.
Zároveň vzpomeňme pravdivost skutečnosti, že není zas tak velký rozdíl, jestli člověk vydělá padesát nebo padesát pět tisíc čistého, je ale zásadní rozdíl, jestli vydělá dvacet nebo dvacet pět tisíc. Kvůli energiím zdražuje všechno, a bude hůř, čeká nás tučný účet. V kuloárech se jasně říká, že ho možná zaplácnou zprvu unijní peníze, ale ty se neberou odnikud. Část jsou příspěvky členských států, část vlastní zdroje, rozpočet ale není nekonečný.
Částečné řešení samozřejmě může být zapomenout na chvíli na ekologické nadšení a obnovit produkci v odstavených uhelných elektrárnách, rozjet zase odstavené teplárny, zároveň dál rozvíjet obnovitelné zdroje. Hlavně ale podporovat jádro, přičemž buďme rádi za úspěch v podobě jeho uznání Evropskou komisí za čistý zdroj.
Průzračný je totiž fakt, že Evropa a Rusko jsou navzájem závislé na prodeji a odběru nerostných surovin. Gazprom doposud dodával zhruba tři čtvrtiny svého vývozu do Evropy, Evropská unie na ruském plynu závisí ze čtyřiceti procent, přičemž některé země závisí i z devadesáti procent. Co se České republiky týká, ta sice kupuje na spotovém trhu, ale je to plyn, který se musel nějak do Evropy dostat. V tomto případě by se byl býval dostal do Evropy ve zvýšené míře přes Nord Stream 2.
Momentálně se mezi experty uzavírají sázky, jak dlouho tedy bude Nord Stream 2 u ledu. Jestli do podzimu letošního, jak tvrdí optimisté, podzimu roku 2023, jak tvrdí opatrní realisté, nebo mnohem později, jak tvrdí pesimisté.
Nord Stream 2 je u ledu
Přišly těžké časy a musí se tomu přizpůsobit taktika, nejlépe trochu polevit z ekologie a zároveň s řešením aktuální a akutní potřeby můžeme plánovat kroky střednědobé i dlouhodobé. Mezi ně patří i budování infrastruktury například ze Středního východu nebo i návrh plynovodu EastMed ke zdrojům egyptským, izraelským a případným kyperským.
Rusko už se dohodlo na dodávkách Číně, my zatím jen na drahotě zvenčí. I to je ale lepší než nic. V konečném důsledku je nutné jednat pragmaticky. Na celé situaci je smutné, že stejně jako v jiných případech i tentokrát finanční účet za krizi platíme my Evropané. Řečnická cvičení a hádky nám nic nezlevní a nevytopí.
Plné právo na svůj mají názor ti, kterým dopady sankcí na nás nevadí. Stejné právo ale mají jiní doufat v diplomacii a pragmatický realismus, prostě návrat k reálpolitice. O možném dopadu eskalace na Ukrajině na naši ekonomiku mluvil i premiér Petr Fiala, což je dobře, protože je to lepší než lakovat blížící se problémy na růžovo. Není jisté, jestli uskromnění vyřeší krizi na Ukrajině, spíše ne, stejně jako v minulosti. Jisté ale je, že uskromnění je eufemismus pro další zchudnutí.