Článek
Vina za to se nepřekvapivě dává husté dvojce Jana Maláčová – Lubomír Zaorálek. Nelze zpochybnit jejich roli v střemhlavé jízdě někdejší naděje levicových demokratů do chřtánu hnědých komoušů. Už ani vystoupení z EU a NATO nevadí, když oni dva dostanou poslanecký plat.
Jedna politická hokyně a jeden fejkový intelektuál jsou bezesporu postavičky, před kterými si člověk odplivne a ani ho nenapadne jim podat ruku. Ale jak se mohlo stát, že stačilo (!) nasadit tyto kreatury, aby tak snadno zničily stranu, která byla v domácích poměrech několik desetiletí považována za baštu demokratické levice?
Dovolím si s vědomím mnoha let, která jsem věnoval studiu této partaje, vyslovit svůj názor.
Zní takto: Žádná opravdová sociální demokracie v Česku po listopadu 1989 neexistovala.
Posláním tradiční sociální demokracie je starost o námezdně pracující členy společnosti v kapitalismu. Jinými slovy bojuje tato strana za snesitelné životní podmínky těchto vrstev a osekává chapadla příliš chamtivých kapitalistů, kterým honba za ziskem za každou cenu vypnula mozek a přetvořila ho na bezduchou kalkulačku.
Jenže toto všechno dělá socdem v rámci kapitalismu. Odmítá komunistické učení. Neuznává vedoucí roli kuchařek, které musí umět řídit stát. Zakládá svůj program na svobodě jednotlivce, svobodě projevu a svobodě podnikání.
Pozoroval jsem v 90. letech velmi zblízka vznik a vývoj tehdejší ČSSD. Byla tam vždy malá skupinka skutečných sociálních demokratů. Ale jak byli a jsou v celé společnosti levicoví demokraté bílými vranami, stejně tak minoritní byli v rámci ČSSD. Obklíčeni nacionalisty a komunisty.
Před Zemanem totiž neměla tato strana šanci na významnou politickou roli. Se Zemanem to už byl jen dobře fungující nástroj pro dosažení jeho osobních met: stát se premiérem a pak prezidentem. Po příchodu Miroslava Šloufa se stala útočištěm komunistů, kteří zahodili legitimaci KSČ(M).
Ne že by po Zemanovi nevyzkoušela strana zvolit si do čela skutečné sociální demokraty. Oba, Vladimíra Špidlu a později Bohuslava Sobotku, však vyplivla ze svých úst jako cizorodé prvky. Přesně jako v Apokalypse: „Znám tvé skutky – nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyplivnu tě ze svých úst.“ Vlažný, tedy uměřeně levicový a demokratický, to bylo pro tehdejší elektorát ČSSD špatně. Utekli buď k horkému Babišovi, nebo k studeným komunistům.
Hokyně a pouťový intoš jen tyto procesy zpečetili.
