Článek
Před 58 lety mi bylo jedenáct. Byli jsme s rodiči na dovolené a vraceli jsme se domů přes Moskvu. Na pár dnů jsme se ubytovali u máminy kamarádky Valentiny. O tom už jsem v jedné knize psal podrobně. Tady uvedu jen úryvek.
Mezitím ale byl 21. srpen. Rodiče byli zjevně zmatení. Valentina nikoli. Vyprávěla – a měla slzy studu a vzteku v očích – jak je dva dny předtím z práce nahnali spolu s davy dalších Moskvanů do špalíru na cestě z letiště Vnukovo do Kremlu, strčili do ruky sovětské a československé vlaječky a přikázali, aby mávali, usmívali se a provolávali zdravice Ludvíku Svobodovi, který byl tudy vezen. „Jsme prokletí, prokletí na roky dopředu!“ opakovala Valentina.
Později emigrovala do USA a už asi mezi živými není. A měla pravdu.
Sovětský svaz, země agresor, se rozpadl. Štafetu převzalo Rusko, které mnozí romantici v zahraničí chtěli dlouho vidět jako zemi snažící se o začlenění do svobodného světa. Jenže ruské rodové prokletí po historicky krátké chvíli zvítězilo. Dnes je Rusko mnohem nebezpečnější, než býval pozdní Sovětský svaz. A také v dosažení svých cílů vyčůranější.
Tehdy kremelští papaláši věřili, že stačí poslat do Československa tanky a vše bude opět v naprostém sovětském pořádku. Dnes Putin má k dispozici mnohem lepší mozky, než mělo tehdejší politbyro. Cílem je znovu okupace bývalé sovětské zóny, která by na západě končila v Aši. Ale metody jsou rafinovanější. A ekonomičtější.
Dveře novým okupantům mají otevřít samotní čeští voliči. Žádná viditelná invaze podle tohoto plánu není potřeba. Sovětský režim měl jedno špičkové odvětví, které po něm převzalo a zdokonalilo Putinovo Rusko. Je to práce tajných služeb zaměřená na důkladné studium slabin té národní společnosti, která má být cílem ruské okupace, ať už proběhne v jakékoli podobě, a následná dobře financovaná činnost s použitím vytipovaných bolavých míst, která má za cíl oslabení obranyschopnosti cílové země a její kapitulaci před ruským vlivem.
Současné Česko je bezesporu ruským úspěchem. Většina voličů přivedla k moci jedince, kteří nepokrytě křísí praktiky komunistické normalizace a dělají vše možné i nemožné, aby se z Česka stala slabá země, která se nebude bránit žádným násilným vpádům.
Vzhledem k tomu, že ani po každodenních důkazech, že vláda plíživě posouvá Česko do ruské náruče, neochabuje voličská podpora její vedoucí síly, tedy ANO, je namístě říci:
Tato noc zase nebude krátká.