Článek
Přesně tentýž pocit hnusu jsem zažíval v pátek večer, kdy americký prezident nechal rozvinout červený koberec pro ruského prezidenta, mezinárodně stíhaného válečného zločince. Hnus sílil, kdy americký zástupce všemožně dával najevo, jak vzácnou návštěvu na půdě své země vítá. Chyběl jen trojitý trumpovák.
Jsou chvíle při pozorování politiky, kdy si člověk nařídí potlačení emocí, i kdyby byly sebeoprávněnější. Důvod je zřejmý. V politice se emoce a obecně takzvaný umělecký dojem často obětují ve prospěch chytře vymyšlené diplomatické či mocenské kombinace. Předpokladem podobných her s nepříjemnou fasádou, ale překvapivou koncovkou je však nadprůměrný intelekt hráče, který kombinaci uskutečňuje. V případě Donalda Trumpa intelektu hned na začátku a jednou provždy ujel vlak. Proto jsou emoce rozhodující jak v Trumpově vlastním chování, tak v kritériích jeho hodnocení.
Zmnožuje se to faktem, že Trump ani Putin veřejnosti ohledně případných výsledků svého aljašského jednání neřekli vůbec nic. Zbyly jen výmluvné obrázky love story gangstera a upovídaného narcise. A přemýšlení, co se může z tohoto splynutí zrodit.
Ani mnoho desetiletí poté, co se v meziválečném Československu zachovala většina sudetských Němců jako pátá kolona nacistického Německa, nedokážou mnozí Češi na tehdejší zradu zapomenout. Bylo by to zábavné, kdyby to nebylo tak odporné, že velké množství takto cítících spoluobčanů dnes podporuje současné „sudetské Němce“ nebo přímo kráčejí v jejich šicích sjednocených nenávistí k svobodě a demokracii a vřelou láskou ke gangsterovi, kterého vítal v pátek žvanivý slimejš.
Kdyby love story dvou maníků z Aljašky skončila tím, že Trump prodá Putinovi nejdříve Ukrajinu a později celou Evropu – vždyť Ukrajina je mu ukradená a Evropu shodně s Putinem nenávidí jako baštu liberalismu –, aby uzavřel s Ruskem nějaké „velmi pěkné dealy“, nemějte pochyb, že v Česku budou připraveni ruští pohůnci, kteří sáhnou po výrazivu druhé republiky oslavujícím velkého vůdce německého lidu Adolfa Hitlera.
Jen tentokrát přijde Hitler z východu, nikoli ze západu, a bude veleben s mnohem větší vervou, protože půjde přece o naplnění snu, že se kozácký kůň, teď ovšem burjatský tank, napije z Vltavy, teď ale že vypustí do české řeky své sračky.
Bacha na sudetské Němce těchto dnů. Věří, že jsou pár kroků před vládnutím.