Článek
Před více než třiceti lety se tato strana vynořila jako Afrodita z mořské pěny oplodněné genitáliemi boha Urana, které mu uřízl a do moře odhodil jeho syn Kronos. Starý slogan jsem nepoužil náhodou.
Nikdo z tehdejší ODS nebyl součástí výsadku z Marsu, Venuše nebo alespoň z kapitalistických zemí. Byli to poctiví čeští svazáci, odboráři, členové KSČ, bezpartijní, které spojovaly dvě věci: obdiv k vůdci Václavu Klausovi (skoro každý bezděky přebíral proslulé Klausovy intonace) a touha vládnout.
Pěna tržní ekonomiky bez přívlastků oplodněná genitáliemi normalizace, které uřízl listopad 1989, porodila Občanskou demokratickou stranu.
Dnes má za sebou dlouhou cestu, prošla vítězstvími i nevítězstvími, a dokonce porážkami, ale opět je v čele vlády předseda ODS. A opět je ve vzduchu cosi podobného náladě kolem roku 1997, kdy klausovských manýrů měla spousta lidí plné zuby.
Tehdy to vyvrcholilo o rok později. Sněmovní volby vyhrála Zemanova ČSSD a došlo k tzv. opoziční smlouvě, což byl handl mezi včerejšími (naoko) nesmiřitelnými soky. Co ale v té dávné době přivedlo ODS k prohře? Obecně vzato namyšlenost, povýšenost a snaha všechny poučovat.
Kdo je reliktem oněch časů v současné ODS? Marek Benda, tady nejsou pochybnosti namístě. Pro něj není ANO nepřítelem. Jan Zahradil byl poslancem od roku 1998. Dnes míní, že je načase prolomit tabu o možné koalici ODS a ANO. Jistěže znějí v ODS i opačné hlasy, ale tradice drží staří kozáci.
Další veterán, který sice nezačínal u modrých, ale u Václava Havla, ovšem zkopíroval klausovské eskapády 90. let. Útok Alexandra Vondry před TV kamerou na koaličního partnera Víta Rakušana je ozvěnou někdejších Klausových výpadů na adresu Josefa Luxe nebo taky Václava Havla.
Vondra ve zmíněném rozhovoru vyzýval k tvrdému boji na evropské scéně. Teď ho má uvnitř pětikoalice. Nemůže si stěžovat. Navíc vede Rakušan úder přesně. Petr Fiala, Marek Benda nebo Jan Zahradil v karvinské hospodě? Sci-fi.
Blíží se volby a každá strana bude chtít pro sebe co nejlepší výsledek. STAN není součástí SPOLU, naopak poukazuje na kočkopsa v podobě evropské kandidátky tohoto spojenectví. A chce v očích voličů prchnout co nejdál od partaje namyšlených dědků. Riziko? Bezesporu. Ale také úprk z tůně. Na Wikipedii má tůň pěknou definici: je to deprese naplněná vodou.