Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Smrt jako smysl ruské existence

Bezprostředním podnětem k napsání tohoto komentáře se stalo video. Zobrazuje setkání primátora ruského Soči s rodiči místního obyvatele zabitého ve válce, kterou Rusko vede proti Ukrajině.

Foto: David Neff, Novinky

Alexandr Mitrofanov

Článek

Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.

Primátor rodičům blahopřeje. Blahopřeje k tomu, že ztratili syna. Pokud vám to přijde přinejmenším nepochopitelné, anebo v horším případě jako perverze, vězte, že to nejen zmínění rodiče na videu, ale většina ruského obyvatelstva bere přinejmenším jako normální, v horším případě jako správnou věc.

Protože ve většinové ruské mentalitě je zakotveno, že smyslem života je dobrá smrt. Odpovídá tomu ostatně populární ruské přísloví На миру и смерть красна. Dá se přesně přeložit do češtiny?

Umělá inteligence říká toto: „Pro ruské přísloví На миру и смерть красна (Ve společnosti je i smrt krásná) neexistuje v češtině přímý ekvivalent, který by nesl stejný odstín oslavy nebo ,přijatelnosti’ smrti v kolektivu. Česká kultura a jazyk jsou v otázkách smrti mnohem individualističtější a fatalističtější, zatímco ruské rčení vychází z hluboce zakořeněného kolektivismu a představy, že v rámci komunity ztrácí smrt svou hrůzu.“

Na tuto strunu zahrál na setkání s ženami, které ztratily své muže ve válce (kterou nota bene sám rozpoutal), Vladimir Putin. Dne 25. listopadu 2022 jim řekl: „U nás při dopravních nehodách umírá na třicet tisíc lidí ročně, stejně tolik podlehne alkoholu. […] Všichni jsme smrtelní. Vše řídí Boží vůle. A jednou z tohoto světa odejdeme, to je neodvratné. Otázka zní, jak jsme žili.

Někteří žijí, a přece jako by nežili. Není jasné, zda vůbec byli. Odcházejí kvůli vodce či něčemu jinému a zmizí. Život se jen prolistuje, jako by se nic nestalo.

Váš syn však žil. Jeho cíl byl naplněn. A proto z tohoto života neodešel nadarmo.“

Ani v tomto případě mu žádná z žen neoponovala, naopak souhlasily. Smrt jako smysl existence nepochybně číhala v pozadí rozhodnutí Alexeje Navalného vrátit se do Ruska, ačkoli musel tušit, ba vědět, že ho tam čeká vězení a usmrcení. Jenže jeho případ byl sledován celosvětově, takže mohl usoudit, že je důstojnější umřít na očích všech, než se desetiletí plahočit v emigraci jako bezvýznamný maník.

Je v tom také kus dalšího mentálního rysu ruské povahy, kterým je uznávání mučednictví a mučedníků. V bizarní podobě se to momentálně provozuje ve videích, která za poplatek pomocí umělé inteligence zhotovují jedny vdovy po ruských vojácích pro jiné vdovy po ruských vojácích. Kompozice často končívají tím, že manžel, či syn nebo bratr poté, co se obejme s celou pozůstalou rodinou, zamává na rozloučenou a ve svatozáři odchází do ráje, kterýžto ráj je tvořen množstvím vlajek Ruské federace.

Také proto tolik Rusů jde bez reptání na smrt v nesmyslných útocích proti Ukrajincům. Půjde proti kterémukoli národu, na který ukáže velení.

Výběr článků

Načítám