Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Jde o pochopitelnou snahu podat západním konzumentům mediálního obsahu pozitivní zprávu. V souvislosti s Ruskem jsou totiž podrobeni takovému množství negativních faktů a mají přiznané nebo nepřiznané obavy, že válka na Ukrajině zhoršuje jejich život a může ho zhoršit ještě více, že se vděčně chytnou každé naděje na jiný vývoj v tamních končinách se stejnou vervou, s jakou se tonoucí chytá stébla.
Tonoucímu však stéblo nepomůže. Potřebuje pevný klacek, který by mu pomohl překonat smrtelné nebezpečí. Jsou tedy zmíněné zvěsti o údajném slábnutí ruského režimu stéblem, nebo klackem?
Jako hlavní faktory ruské krize se uvádí neúspěchy tamní armády na frontové linii, úspěšné útoky ukrajinských ozbrojených sil na ruskou energetickou infrastrukturu a s tím spojený všeobecný nedostatek benzínu a celkové zhoršení ekonomické situace, generující snížení životní úrovně běžných občanů Ruské federace.
Podvědomě, v rámci euroatlantického způsobu myšlení, se v těchto článcích zračí naděje, že tak výrazná krize musí zákonitě vést ke změnám ve společnosti. Zdola by se měl ozvat nespokojený lid, kterému se den co den viditelně zhoršují životní podmínky. Shora by měly zatlačit elity, jejichž politický i byznysový rozvoj dusí Putinova tvrdohlavost, se kterou prosazuje stále větší eskalaci války nehledě na následky nejen na ničené Ukrajině, ale i v Rusku samotném. Jaká je reálná situace?
Lid brblá, ale žádných akcí schopen ani ochoten není. To je specifikum ruské mentality, které se musí brát v úvahu při posuzování vývoje i jeho vyhlídek. Mechanické dosazení euroatlantických vzorců chování vede k nesprávné interpretaci a nesplnitelným nadějím. Rusové podle všech dostupných informací vnímají tuto krizi jen jako další v nekonečné řadě Jobových zvěstí a jejich reakce je tradiční: přizpůsobit se a přežít.
Elity? Tady si pomůžu s poznatky ruské ekonomky a politoložky Alexandry Prokopenkové. Vydala knihu Státní zaměstnanci, ve které shrnuje svou komunikaci s lidmi z vyšších pater ruského státu. Závěr? Rádi by přivítali změny, ale musí je udělat někdo zvenčí. Jejich velkou nadějí a následně velkým zklamáním byl Donald Trump. Že by se o něco přičinili sami? Ne, na to se příliš bojí Putinových tajných.
Putin navíc má k dispozici téměř 400tisícovou Rosgvardiji, která je cvičena na potlačování vnitřních nepokojů a je svým patronem dobře živena. Jsou tedy naděje na změnu jen pověstným stéblem?
Ne tak docela. Pokud Putin nezničí Ukrajinu, bude nakonec doma zavržen jako slabý car. Ale Putin je pouze výhonek systému. Ten zůstane.