Článek
Není divu, že i v Německu samotném vyvolala kontroverzní reakce. Co ale tato změna, kterou nedeklaroval žádný extremista, nýbrž sociálnědemokratický kancléř, může znamenat?
Rozhodně je příčinou stav, který v uplynulých měsících zavládl v Evropě kolem migrantů. Etalon humánního vztahu k běžencům, kterýžto vztah někdy překračoval hranici laskavosti, kterou člověk projevuje vůči rodinným příslušníkům, tvořilo dlouhá léta Švédsko.
Teď ale čteme stále častěji ve zprávách o bujícím násilí ve švédských městech, které – málo platné – působí občané, jejichž kořeny sahají převážně do islámského světa.
Samotné Německo se otřáslo antisemitskými projevy a demonstracemi. A nejen Německo. Ukázalo se, že v Evropě žije stmelená fronta obyvatel jednotlivých zemí, kteří se nespojují jako někdejší proletáři, ale jako antisemité a zásadní odpůrci stylu života civilizace, která je svého času vpustila mezi sebe s dobrými úmysly.
Což o to, představa mírového multikulturního světa je nádherná. Sám jsem byl léta pod její hypnózou. Jenže jak známo, k tangu je třeba dvou.
Poslední události nesvědčí o tom, že nejaktivnější část někdejších i současných islámských migrantů je ochotna převzít a hájit zásady světa, ve kterém žijí. A srovnatelných protestů členů této skupiny proti svým souvěrcům a na obranu evropských hodnot mnoho není, jsou-li vůbec.
Scholz jen zachytil logický posun v náladě voličů. Bezesporu budou následovat podobná vyjádření a možná i kroky v dalších západních zemích se shodným složením obyvatelstva. Samet, který byl symbolem vztahu mnoha evropských vlád k migraci, se opotřeboval a trhá. Nalákat na něj lidi v dalších volbách nejspíše nepůjde.
Česko problémy s islámskou menšinou nemá. Jenže celkový proces se dotkne i nás. Stejně jako pogromisté v Dagestánu, kteří hledali Židy tam, kde vůbec nebyli, rozfoukají u nás Andrej Babiš a Tomio Okamura stejný doutnák.
Místo islamistů budou určeny jako terče bohatší, chytřejší, úspěšnější spoluobčané. Navíc to nebude žádná novinka. Babiš i Okamura už na ty členy společnosti, kteří převyšují úroveň jejich voličstva, útočili v minulosti opakovaně.
Co z toho vyplývá pro demokraty v Česku a také pro demokratickou vládu? Voliči by měli zanechat fňukání, že vláda není dokonalá, a dávat hlasy demokratickým stranám. A zmíněné strany by měly jednat podle staré písničky Jiřího Dědečka:
Nechme samet sametem, pánové a dámy,
buďto s nima zametem, nebo oni s námi.