Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Repete, tentokrát doopravdy

Sedmnáctého listopadu proběhly všechny ustálené ceremonie spojené s dvojím historickým výročím. Připomínat ale neznamená sytit další z mnoha populárních historických mýtů.

Foto: David Neff, Novinky

Alexandr Mitrofanov

Článek

Žije-li člověk dostatečně dlouho, dočká se stavu, kdy událost, kterou si dobře pamatuje, se před jeho očima stává čímsi nabubřelým a nesoucím znaky vývoje, který se ve skutečnosti neodehrál.

Když jsem viděl oči mladých lidí, kteří si listopad 1989 nemohou pamatovat, a jejich upřímnou vděčnost vůči těm, kteří, jak jim řekli, pro ně v Československu vybojovali svobodu a demokracii, měl jsem smíšené pocity.

Na jednu stranu patří hluboká úcta těm lidem, kteří proti tehdejšímu komunistickému režimu bojovali léta bez jakékoli naděje, že se jim podaří tehdejší stav zásadně změnit. Na druhou stranu to byla hrstka odvážných v moři tzv. obyčejných lidí. Obyvatel vůči disidentům nepřátelsky naladěných, nebo jenom lhostejných, anebo nespokojených, ale pouze s tím, že mají horší žvanec než v sousedním západním Německu či Rakousku.

Žádný 17. listopad 1989 ani celý rok 1989 jako rok přelomových změn by nenastal bez jistého muže, který za svého života různě manévroval a kličkoval, ale počínaje dubnem 1985 sehrál zásadní roli v dějinách. Bez Michaila Gorbačova by v současné době nebylo co slavit.

Když kandidát na ministra motorových olejů plácá na Národní třídě, že listopad 1989 byl prý řízený, jen opakuje mantru Kremlu, kde tuto verzi pěstují dlouhé roky, poté co Gorbačovovo rozporuplné, leč v první řadě svobodné dědictví bylo v Rusku úspěšně zlikvidováno.

Československým činitelům, a to jak dohasínajícím komunistům, tak šokovaným disidentům, jen spadla svoboda v roce 1989 do klína. Stejně jako všem ostatním zemím tzv. socialistického bloku.

Československo však vystoupilo v roli přeopatrného pasažéra, který odmítá nastoupit do nově zavedeného vlaku, protože má strach, že ten nejen nepojede, ale že cestující, kteří se do něj nechají zlákat, starý mašinfíra potrestá. Proto Praha byla na žebříčku samoosvobození od komunismu na pěkném druhém místě odzadu a „lepší“ už bylo jenom Rumunsko.

Pak se zvonilo klíči v drtivé většině proto, že masy pocítily změnu panstva nahoře a chtěly být nově loajální. Žádné velké hrdinské činy se neodehrály. Samet byl opravdu sametový a příznivci šmirglpapíru se jenom na roky schovali.

Čekání se jim vyplatilo. Situace ve světě se změnila. Země, k níž ochlos tíhne z podstaty, tedy Rusko, hrozí Evropě a je stále blíž. Nová vláda odmítá zařadit do svého programu zajištění bezpečnosti proti Rusku. Nová koalice zahrnuje jasně promoskevské elementy.

Tentokrát nikdo nedá Čechům svobodu zadarmo. Repete listopadu 1989 by zahrnovalo opravdový boj s použitím demokratických nástrojů. Nikoli oslavy mytického výročí.

Výběr článků

Načítám