Článek
Původně měli být v této novodobé Národní frontě také Piráti, ale rozhodli se jinak:
„Události posledních dní nás definitivně přesvědčily, že na vznikající široké koalici s ODS, ANO, KDU-ČSL, STAN, TOP 09 a ČSSD se Piráti nemohou při jakkoli velké míře dobré vůle podílet. V rámci dohod povolebního vyjednávání a ve finálním nastavení koaliční dohody by nakonec neměli občané Brna jistotu, že by Piráti, jediný politický subjekt bez stínu korupční kauzy, mohli efektivně dozorovat činnosti Rady a vedení města. Nastavení koalice minimalizovalo Pirátům vhled a pravomoci v resortech a institucích, kterými by mohli účinně koalici hlídat a systémově zamezit případnému klientelismu či nekalému jednání.“
Brněnský případ je nejvýraznější názornou pomůckou pro napětí mezi voliči stran vládní koalice a samotnými stranami. Důvod? Právě ta Národní fronta bez opozice. Nevyřčenými slogany jsou Co jsme si, to jsme si a Všichni jsme Češi, nějak se dohodneme. Z toho může plynule vzniknout Ruka ruku myje. Brněnští Piráti na poslední chvíli z tohoto vlaku družby vystoupili, jejich pražští spolustraníci stále svádějí boj s místními národněfrontovními činiteli.
Když před volbami veřejně preferoval pražský volební lídr ODS Bohuslav Svoboda lídra ANO Patrika Nachera a na adresu pirátského lídra Zdeňka Hřiba nebyl schopen říct dobré slovo, myslel to upřímně. Ostatně proč by nemohl občan Svoboda chovat vřelé city k občanu Nacherovi a naopak nemít v oblibě občana Hřiba? V občanském soužití je to běžné.
Svoboda je ale politik a chce hlasy voličů. Ti ovšem měli dost času, aby si Nachera přečetli v originále a vytvořili si dojem, že jde o jednoho z nejvýraznějších a pro ně tím pádem nejodpornějších činitelů ANO. A tak je to všude, kde na komunální úrovni najednou mizí celostátní pozice vládních stran, že ANO je zlo, díky kteréžto pozici vláda vlastně vznikla, a nahrazuje se to Národní frontou.
Protiargument je známý. Prý chodníku v obci je jedno, kdo ho politicky spravuje, hlavně ať vůbec je a ať je v pořádku. Jenže po tom chodníku se procházejí lidé se svými názory. V době, kdy nejde o existenci, stav a orientaci státu a kdy mají političtí sokové na tyto věci zhruba stejná stanoviska, zmíněný argument jakž takž projde. Ale nahoře hlasitě zahánět zloducha a dole s ním bez hlesnutí kšeftovat, to je zaručená cesta k budoucím porážkám.