Článek
Šlo o Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Švédsko a Německo. Na začátek si dovolím poznámku, která bude pochopitelná především pro mé vrstevníky, kteří si pamatují hraniční kontroly. Tentokrát – a to je jeden z důvodů mé přízně pro Schengen – bylo překročení hranic téměř nepostřehnutelné.
Jen jednou došlo k výjimce. Když jsme jeli z Lotyšska do Litvy, zastavovali vozidla vojáci, kteří kontrolovali osobní doklady a papíry na auto. Nebylo to otravné, a přece jsme to brali jako překážku. Ale pochopitelnou, protože právě v této době začínal v hlavním městě Litvy summit NATO. Zaplaťpánbůh za to NATO, to totiž bylo motto celé cesty.
Posuďte sami. Baltské země mají přímou hranici s Ruskem. Švédsko bylo tak denervováno ruskými provokacemi, že je na cestě do NATO. Polsko hraje v Alianci důležitou roli. A Německo? Německo taky.
V Estonsku, přesněji řečeno v městě Narva, jsme navíc měli možnost zažít „russkij mir“ nejen na dohled, protože je tam do Ruska skutečně pěkně vidět (viz foto), ale přímo na vlastní kůži.
Foceno v estonské Narvě, ale za mnou je pohraniční most a za ním ruský Ivangorod.
Narva je estonská pouze formálně, jinak je echt ruská. Mluví se tam tímto jazykem, atmosféra v ulicích, panelácích a v restauracích je nenapodobitelně svá. S bincem ve městě a na schodišti domu, ve kterém jsme měli nocleh, malebnými alkoholiky na lavičce či pivním restaurantem, v němž točené pivo nebylo, páč prý došlo. Pro syna to asi byl největší zážitek z cest a já měl šanci potvrdit si, že se „russkij mir“ nedokáže měnit k lepšímu, i když formálně ruský není.
Bez NATO by východní Estonsko případnou ruskou invazi nejspíš neprožívalo úkorně. Co by to znamenalo pro zbytek obyvatelstva, nebýt země v Alianci? Stačí pohled na Ukrajinu. Rusko je hrozbou pro všechny další země, v nichž jsme byli (s výjimkou Německa). Proto byly všude ukrajinské vlajky vedle vlajek národních.
Na závěr historka z natáčení. V Tallinu v restauracích na jednom náměstí obsluhují pouze mladí Rusové a Rusky, nejspíše emigranti. Někteří umí trochu anglicky, jiní ani to ne, pouze rusky. Úroveň servisu byla příšerná. Zavolali jsme si servírku, která se na nás dívala jako na obtížný hmyz, čímž mě naštvala, a přikročil jsem k experimentu. Přešel jsem z angličtiny do ruštiny, začal jsem mluvit tónem à la Putin a ukončil jsem komunikaci rozkazem: „Proveďte!“
Za chvíli jsem měl všechno na stole.