Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Ještě větší rozdíly, než jsme doufali

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

„Pane Mitrofanov! Pane Mitrofanov!“ Byla neděle před desátou večer. Naše sídliště, kde jsme v tu dobu venčili, bylo vylidněné. Ale hlas za mými zády nezněl agresivně. Spěchal k nám pán 70+.

Foto: Milan Malíček, Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

„Co říkáte na situaci?“ vyhrkl napjatě. „Co konkrétně máte na mysli?“ - „Já myslím, co říkáte téhle vládě?“ Ne že by bylo sídliště osvětleno jako fotbalové hřiště při večerním zápase, ale viděl jsem mu docela dobře do tváře a slyšel sípavou nevraživost v hlase. Aha, řekl jsem si. Uděláme test.

„Dobrá vláda,“ pověděl jsem a pozoroval reakci. „Dobrá?“ málem se zalkl. „Vy jim teda fandíte?“ - „Nefandím nikomu. Ale v současné době lepší vláda nebude.“ Bylo na čase přejít k argumentaci, i když tušení, jak to dopadne, bylo silné. „Vždyť vám tahle vláda pořád zvyšovala důchod, ne?“

Mávl rukou, jako kdyby odháněl dotěrnou mouchu. „Zvyšovala? To je jedno! To je nejhorší vláda na světě!“ Nezbylo než se zeptat proč. Zíral na mě a nebyl s to nic říci.

„Důvod?“ naléhal jsem. „Podívejte se, jak se chová!“ - „A jak se chová?“ - „Jak je proti nám důchodcům!“ - „Proti vám? Jako že vám navyšovala důchod? Pane, já jsem taky důchodce a vím, jak to je…“ Na to už nereagoval a já si vybavil kus našeho nedávného rozhovoru s Čestmírem Strakatým.

Pán zjevně spadal do kategorie, o které jsme hovořili. Řekl jsem mu, že s ním dál nechci mluvit. Pospíchal honem ke svému vchodu, vytahoval klíč a po cestě utrousil: „Vy taky nejste to, co jsem si myslel, že jste!“

A měl pravdu. Mezi námi jsou ještě větší rozdíly, než jsme doufali, budu-li parafrázovat název známé komedie. I když jsme oba v důchodovém věku, tedy, pragmaticky vzato, na konci života.

Hned předešlu, že mám nemálo kamarádů ze své věkové kategorie, kteří by pána překypujícího nenávistí k současné vládě hnali svinským krokem.

V počtu prožitých let to není. Spíše ve schopnosti vyrovnat se s faktem, že každou chvíli může tvoje pozemská existence skončit. To se sice může stát ve kterémkoli životním období, ale se stářím se šance brzkého a možná nečekaného odchodu zvyšují.

A pak už jen záleží na kvalitě osobnosti. Zda se nechá unášet zlobou k těm, kteří jsou jiní, úspěšnější, zdravější, s větším kusem života před sebou, a bude poslouchat krysaře typu Babiš či Tomio Okamura. Anebo zda dožije jako člověk, nikoli pytel nenávistné kejdy.

Reklama

Výběr článků

Načítám