Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Jenom se ti vybarví…

Za komunistické normalizace patřilo vše pracujícímu lidu. Na papíře. Ve skutečnosti vše ovládala jedna všemocná strana. V listopadu 1989 měl tento stav navždy skončit. Prý navždy. Ale nic netrvá věčně.

Foto: David Neff, Novinky

Alexandr Mitrofanov

Článek

Za současné normalizace razí Babišova vláda jiný trend. Strana už v něm nefiguruje. Zákony, které chystá kabinet nebo poslanci vládních stran, podle expertů pomohou byznysu premiéra. Jde o předpisy týkající se například zemědělství nebo zdravotnictví, zároveň je stále ve hře také novela zákona, která by předsedovi vlády výrazně usnadnila pozici vzhledem ke stále trvajícím pochybnostem o jeho možném střetu zájmů.

Já si tu první normalizaci pamatuji výborně. Jako nekomunista z rodiny a z pozorování reality a jako zásadní nečlen žádné strany jsem, jako ostatně mnozí další, zároveň nevěřil, že může přijít změna. Chtěl jsem sám sebe přesvědčit v závěru roku 1989, že jsem se mýlil, ale příliš jsem neuspěl.

Bratři Čapkové mě před naivitou varovali. Splývalo to s mými vlastními zkušenostmi. Tehdy se týkaly především většinového obyvatelstva mimo politické funkce. Nejvyšší politické kruhy jsem důkladně poznal později a nijak to můj realismus neobměkčilo.

Zažil jsem důkladně ten typ, který stvořil normalizaci. Popsali ho bratři Čapkové v Životě hmyzu.

CHROBAČKA: Ty krásný trůsku, ty poklade, ty skvostná kuličko, ty naše zlaté jměníčko!

CHROBÁK: Ty naše lásko a jediná radosti! Co jsme se našetřili a nasháněli, mrvičky nanosili a smradlavých drobečků nastřádali, od huby si utrhovali –

CHROBAČKA: – a nohy si ubrousili a hromádek rozryli, co jsme se nahrabali, než jsme si tě tak hezky uhnětli a založili –

CHROBÁK: – a zakulatili a doplnili, ty naše velké sluníčko!

CHROBAČKA: Náš skvoste!

CHROBÁK: Náš živote!

CHROBAČKA: Ty naše celé dílo!

CHROBÁK: Jen si přivoň, stará! Ta krása krásoucí! Jen potěžkej! Co toho máme!

Stále potkávám dobré lidi, kteří nejsou s to opustit představu, že i tento typ se časem změní. Co ale napsal Karel Čapek tři týdny před tím, než ho domácí mloci uštvali k smrti?

„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme lépe, kdo je kdo. Kdo byl slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, neměl žádnou; člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví.“

Netrvalo to ani 40 let a chrobáci jsou zase na trůnu. Místo Mojžíše mají Babiše.

Související témata:

Výběr článků

Načítám