Článek
Znamená to, že na námitku oponenta, že něco ve společnosti je v dezolátním stavu, odpovídá opačná strana tím, že uvede ověřená fakta ukazující, že stav nejenže není dezolátní, ale v řadě případů je dobrý až velmi dobrý.
Typická byla v tomto smyslu Fialova vláda, která se zoufale snažila dokázat stoupencům vlády nadcházející, že jim Babiš a další jednoduše lžou.
Marně. Nevadilo, že lžou. Stoupenci budoucí vlády jsou vedeni známou formulací „Je to hajzl, ale je to NÁŠ hajzl.“
Jak je to možné? Vždyť pro lidi, kteří byli vychováni v duchu osvícenství s jeho velebením lidského rozumu, to vypadá, že po předložení reálných faktů bude muset protivník složit zbraně a uznat, že neměl pravdu, případně že byl špatně informován.
To je ovšem ideální představa zapadající právě do osvícenského obrazu světa, kde vítězí lidský rozum a zmatené až falešné vnímání okolního života lze poměrně snadno vyvrátit uvedením věcí na pravou míru. To je představa značně rozšířená, avšak poněkud utopická.
Ve skutečnosti zůstává každá ze stran sporu neměnná a obvykle se nic ve vnímání světa nehne tam ani onde. Antagonisté zůstávají zakopání ve svých pozicích.
Jinak řečeno, argumentace faktickými údaji v dialogu s těmi, kteří si sami občas říkají dezoláti (viz dokument Velký vlastenecký výlet), je na dvě věci.
Už jsem jednou psal, že v popsaném sporu se vždy střetnou dvě protichůdné části společnosti. Jedné se říká démos. druhé ochlos.
V antickém Řecku představoval termín démos uspořádaný kolektiv občanů, volných mužů s politickými právy, kteří tvořili základ demokracie jako racionální a aktivní politická jednotka.
Naopak ochlos označoval chaotický, neorganizovaný dav nebo chátru, ovládaný emocemi, náchylný k manipulaci a vedoucí k ochlokracii (vládě lůzy).
Hlavní rozdíl spočíval v organizaci a kvalitě. Démos symbolizoval občanskou odpovědnost a rovnováhu moci, zatímco ochlos představoval riziko tyranie většiny bez rozumu.
Závěr je jednoduchý. Zatímco démos je racionální, ochlos je manipulativní, podléhá emocím a v lepším případě uznává jen takzvanou Vysokou školu života.
V naší realitě to znamená preference pro neověřené, většinou vymyšlené nebo jen napůl pravdivé výroky. Mají ochlosu posloužit pouze k tomu, aby se utvrdil ve své představě o světě, v němž je pro něj nejlepším uspořádáním tyranie.
Fakta proto na ochlos nepůsobí. Škoda vyplýtvané energie. Demokrat s ochlokratem nejsou bratři ve svobodě. Každý je v této věci úplně jinde.