Článek
Čech Vojtěch Merunka sice ve spolupráci s nizozemským kolegou vypracoval mezislovanštinu, jejíž ukázky lze zaslechnout v českém snímku Nabarvené ptáče, slovinština však zachovala tolik ze staroslověnštiny, že Čech ani další Slovan by s pochopením psané podoby neměl mít potíže.
Je to sice slovanská země, ale dokázala převzít to lepší z germánské kultury, se kterou – ale nejen s ní – sousedí. Také je mi sympatická tamní rozšířená znalost cizích jazyků, což jinde v Evropě nemusí být pravda. Jen pivo by mohlo být lepší… Zato mají výborná vína.
Jezero Bled je skvostné, Lublaň v historické části je pozoruhodná, jadranské pobřeží není tak populární jako v sousedním Chorvatsku, ale je příjemně osazeno malebnými městečky. A když jsme se na skok podívali do blízké Itálie, bylo to setkání s jinou kulturou (a jinými jídly). Domů jsme se vraceli se zastávkou v Salcburku, kde bylo v ulicích nadprůměrně turistů. Lidé ve velkém množství vlastně zaplňovali prostranství všude.
Není divu. Byly svátky. Hranice uvnitř Evropské unie neexistují. Je mír, takže se jeden nemusí vyhýbat oblastem, kde se střílí, znásilňuje a zabíjí. Vraždí se přitom kousek od těchto bezstarostných míst. V horách na slovinsko-italském pomezí jsme viděli zákopy z první světové války. Tam tehdy zahynulo hodně lidí. Napadlo mě, jak je absurdní tahat vojáky, děla a koně do výšky tisíc metrů, aby se tam pak všichni navzájem pozabíjeli. Navíc když ta první válka pokračovala za dvacet let válkou druhou.
O té druhé válce a o nelidskosti té části lidstva, která války vyvolává, je právě film Evropa, Evropa velké polské režisérky Agnieszky Hollandové. A česká písnička Evropo, Evropo je spojena se sérií filmů o Škopkových. Čechy jsme na našich cestách potkávali všude, žádný z nich ale naštěstí Škopkovy nepřipomínal. Lze předpokládat, že potomci Škopkových zůstali doma, kde je smrádek, ale teplíčko a odtud nadávají na Evropu.
Zrovna v Itálii a v Rakousku – a také v Německu a ve Francii s jejím prezidentem, který je jako z La Fontainovy bajky - žije dost lidí, kteří by rádi přivřeli oči před tím, že se kousek od jejich blahobytu válčí a zabíjí. V rozporu s písničkou z raných škopkovských let však většina české společnosti, spolu s Poláky a lidmi z baltských států, tuhle zbabělost v sobě nemá. Protože má historickou paměť, co dokáže udělat z Evropy vpád cizí civilizace.