Očima Saši Mitrofanova: Česko s otevřeným hledím. To tady dlouho nebylo

Nezapomenu na rozhovor s bodrou padesátnicí v prezidentském muzeu a knihovně JFK v americkém Bostonu. Bylo to v roce 1995. Čekalo se, až dorazí Havel, a paní se k českým novinářům přihlásila a pyšně ukazovala veliké fotoalbum plné snímků VH a výstřižků o jeho činnosti. Překvapila i znalostí osobního života českého prezidenta. Prostě, jak nám neopomněla říct, „He is my hero!“.

Pak byly roky jiných hlav státu a nelze říct, že by si Česka nikdo v souvislosti s nimi nevšímal. Václav Klaus byl nasvěcován evropskými médii, protože si opakovaně dupal nožičkou, že neudělá to či ono. Ale hody měla zahraniční média, ovšem ta na východ od Evropy, teprve s nástupem Miloše Zemana. To byl vroucně milovaný „náš člověk“ Kremlu.

Máme novou hlavu státu a podařilo se jí vyvolat zájem na obou stranách současné barikády. Petr Pavel se liší od jiných politiků, kteří se vyjadřují na mezinárodní úrovni, protože už několikrát řekl nahlas věci, o kterých si musí mezi sebou povídat velitelé ve válce, aby nepřítele porazili, ale které se obvykle bojí říct směrem k veřejnosti příliš profesionální politici.

Nejčerstvěji vyvolal značnou pozornost Pavlův rozhovor pro Politico, což je médium, které čtou evropští aktéři politiky a zájemci o ni. Celý rozhovor si může kdokoli přečíst pod výše uvedeným odkazem, ale nás by v rámci této úvahy neměly nechat lhostejnými reakce na Pavlova vyjádření. O mnohém totiž vypovídají.

Výrok českého prezidenta, který zpochybnil zájem Číny na míru na Ukrajině, podle ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova neodpovídá činnosti „normálního politického představitele“. Jak názorný je tento lakmusový papírek! Svědčí o důležité okolnosti, která se současné ČR s prezidentem Pavlem týká.

Česká hlava státu se totiž v očích Kremlu posunula od někdejšího poslíčka Miloše do pozice vlivného nepřítele, kterého nelze přehlédnout coby nicotnou dotěrnou mouchu. To je výborná zpráva, protože Česko s Pavlem nabírá mezinárodní váhu. Když k tomu přidáme jednoznačnou reakci ministra zahraničí Jana Lipavského, lze říci, že český stát bojuje s otevřeným hledím. To tady dlouho nebylo.