Článek
Kandidáti, kteří měli hájit barvy současné vládní koalice, propadli v senátních volbách absolutně. Byli to o víkendu nuly. Doslova. Žádný z těchto kandidátů se senátorem nestal. Většina voličů, kteří zajistili vítězství kandidátů současné opozice nebo kandidátů za různá místní uskupení nemajících vazby na Babiše a spol., uplatnila vůči ANO, SPD či Motoristům jednoznačné odmítnutí pramenící z mimořádně silného opovržení.
Jak se to mohlo stát? Vždyť česká společnost bývala tradičně vlažná, pokud šlo o politické emoce. Po desetiletí bylo běžné takzvané vyvažování založené na poučce: co jsme si, to jsme si, či všichni jsme Češi, my se nakonec domluvíme. A najednou vytryskla naprostá nepřipravenost voličů současné opozice tolerovat jakékoli kolegiální kontakty s Babišem a jeho partou.
Po komunálních volbách dostávali politici a strany vystupující na celostátní úrovni proti vládní koalici od svých voličů pořádnou čočku, když zapomínali na zásadní rozpory se svými soupeři a STAN, ODS či KDU-ČSL si v obcích a městech padaly do náruče se subjekty koalice.
Rozluštění hádanky není složité. Andrej Babiš a Tomio Okamura, řečeno jazykem jejich stoupenců politici z dovozu, vstříkli do těla společnosti východně orientální zuřivost. Ne že by půdu pro tuto orbu nepřipravili už dávno ryzí vlastenci Václav Klaus, Miloš Zeman či Jiří Paroubek. Ale třešničky na tomto nechutném dortu se jmenují Andrej a Tomio.
Není pak divu, že při pohledu na každého, kdo se hlásí k této senkrovně, je dnes blivno každému občanovi, který nesnáší tupost, hulvátství a vlastizrádné konání. Když k tomu přičteme jev, který museli přiznat i hlavouni z ANO, a sice nezájem jejich příznivců o Senát, jehož smyslu nerozumějí, je pro kandidáty koalice nula na výstupu logickým výsledkem.
Tak to bylo o volebním víkendu. Vyvolalo to nadšení až euforii stoupenců dnešní opozice, sny o konci Andreje Babiše a o rozpadu jeho vlády, po němž by měly následovat předčasné volby a na závěr pravda a láska by zase zvítězila nad lží a nenávistí.
Jenže k sněmovním volbám ti spoluobčané, pro které je Babiš stále ztělesněním spravedlivého císaře pána, přijdou. Opozice spoléhá na jejich hněv kvůli nesplněným Babišovým slibům. Kdoví, jak to bude. Státní peníze může premiér rozfofrovat, jak chce, a stěží ho bude kvůli tomu trápit svědomí. Mohl by se pokusit své voliče koupit penězi a kampaní cílenou na pudy.
V každém případě po sněmovních volbách Babiš a spol. nuly nebudou.
