Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Ať žije soudruh předseda! Ať žije nový most!

Sedmnáctý listopad ještě před tím, než se stal významným datem v českých dějinách, zapsal se rudým písmem do dějin někdejšího Sovětského svazu. Ten den v roce 1935 se v Kremlu konala První všesvazová konference stachanovců. Vystoupil na ní s hlavním projevem soudruh Josef Vissarionovič Stalin.

Foto: David Neff, Novinky

Alexandr Mitrofanov

Článek

Věta, která byla jádrem jeho řeči, byla následně zopakována snad milionkrát a zrodila mnohé jevy v tehdejší i pozdější sovětské skutečnosti. Co tedy řekl soudruh Stalin?

„Žije se nám lépe, soudruzi, žije se nám veseleji.“

V té chvíli už proběhly první represe spojené s vraždou Stalinova potenciálního stranického rivala Sergeje Kirova necelý rok předtím. Ani ne za dva roky zahájí Vůdce dosud nevídanou kampaň, v jejímž průběhu dostávaly místní pobočky tajné služby plány s přesným uvedením, kolik lidí ve svém revíru mají zatknout a buď rovnou zavraždit, anebo poslat do gulagu, aby tam otrockou prací zvedali sovětskou ekonomiku. Důležité byly plánované počty, a kdo je má naplnit, záleželo jen na tom, na koho měl chuť zakleknout místní náčelník.

Nakonec přetvořila ruská lidová tvořivost Stalinův výrok na tohle (v ruštině se to rýmuje): „Žije se nám lépe, soudruzi, žije se nám veseleji. Krk nám vyhubl, ale zato je delší.“

Tyto historické souvislosti mě prostě nemohly nenavštívit, když jsem zahlédl tvít poslance ANO Martina Kolovratníka. Začíná slovy: „Dnes jsem si při cestě z práce všiml něčeho zajímavého. Lidé se zase usmívají. Povídají si v tramvaji, v obchodech neřeší jen zdražování. A paní na pokladně mi s úsměvem řekla: ,Snad už bude líp.‘ A v tu chvíli mi došlo, že tenhle pocit má dnes spousta lidí.“

V roce 1949, kdy kvůli neschopnosti Stalina a jeho okolí válčit bez obětování milionů vlastních lidí ležel válkou vysílený Sovětský svaz v ruinách, byl natočen propagandistický snímek Kubáňští kozáci. Měl ukázat, že už je líp a že kolchozníci na Kubáni mají dostatek všeho. Na jarmarku coby hlavním místě filmového dění nebylo pomalu kam šlápnout kvůli všudypřítomným potravinám. Jenže jarmark byl fejkový a potraviny byly voskové nebo papírové. Jinak byl v zemi hlad.

Český film za Stalina byl také poplatný nařízeným pravidlům lži, ale později vznikla díla na hranici geniality. Jako například Bílá paní(1965) Zdeňka Podskalského s nepřekonatelným závěrem.

Nevracejí se jenom dobří holubi, jsou zpět i sojky práskačky. Dav je vždy připraven, povzbuzován různými Kolovratníky, volat Ať žije soudruh předseda! Ať žije nový most!, držet hubu a plavat.

Výběr článků

Načítám