Článek
Necelý rok po návratu do Bílého domu však americké ozbrojené síly pod jeho vedením podnikají smrtící údery proti desítkám plavidel a současně zvažují vojenské operace na území Venezuely. Zdánlivě izolacionistická zahraniční politika tak paradoxně přivádí Washington blízko k novému zahraničnímu angažmá.
V posledních měsících americká armáda potopila přes 20 lodí, které podle vládních tvrzení převážely drogy a zbraně. Útoky, jež si vyžádaly přes 70 obětí, Bílý dům označuje za nezbytný nástroj boje proti narkoterorismu. Příliv drog do Spojených států je skutečně zásadní problém, který vyžaduje řešení. Zvolená strategie ale vyvolává otázky zákonnosti, morální přijatelnosti i rizika další eskalace.
Administrativa obhajuje útoky jako nutnou obranu před „bezprostřední hrozbou“ smrtících drog. Taková argumentace je však z pohledu americké ústavy a zákonů sporná. V otázkách použití síly má mít hlavní slovo Kongres, nikoliv výkonná moc. I republikánští senátoři upozorňují, že Trumpův jednostranný postup může překračovat pravomoci prezidenta. Zákonodárci navíc upozorňují, že nejsou plně informováni o tom, jak jsou cíle vybírány a zda existují jednoznačné důkazy, že všechna zasažená plavidla převážela drogy určené pro americký trh.
V posledním týdnu navíc situace eskalovala zveřejněním informací o tom, že ministerstvo obrany vypracovává scénáře zásahů proti narkomafii na území Venezuely, kde je umístěna řada jejích distribučních center. Intervence uvnitř suverénního státu zvyšuje riziko zasažení civilistů, které může být interpretováno jako útok proti tomuto státu. V takové situaci přestává být jasné, zda je Trumpovým cílem boj proti drogovým bossům, či destabilizace režimu prezidenta Nicoláse Madura.
Debata o legitimitě snah oslabit režim venezuelského diktátora, který se drží u moci volebními podvody a perzekucí opozice, je namístě. Stejně tak lze zvažovat argumenty o oprávněnosti zásahů proti drogovým kartelům zaplavujícím USA kokainem a fentanylem. Současný netransparentní přístup Bílého domu však vyvolává pochybnosti, zda vojenské plány nevybočují z rámce amerického ústavně-právního pořádku.
Aby Donald Trump rozptýlil obavy ze svého přístupu, musí učinit alespoň dva kroky. Zaprvé by měl Kongresu jasně vysvětlit, dle jakých zákonů vojenské akce provádí a proč nepovažuje jejich koordinaci se zákonodárci za nutnou. Zadruhé musí vysvětlit americké veřejnosti, jak lze sladit slib nezatáhnout USA do nové války s plánováním zásahů na území cizího státu.
Jeho voličská základna mu doposud příležitostné porušování slibů odpouštěla, ani v jejich případě však trpělivost s prezidentem nemusí být neomezená.