Článek
Problémy se netýkají jen mladých lidí z chudých francouzských předměstí, kde je školství zanedbané. Nedostupností bytů a bezohledností investorů netrpí jen ve Španělsku. Známe ji i od nás. Zatímco veřejné výdaje se omezují, výdaje na zbrojení rostou. Sice z velmi pochopitelných důvodů kvůli agresivnímu Rusku, ale to člověka bez vyhlídky na byt nezajímá, zvláště když je Moskva daleko.
Vzhledem k rozsahu protestů už není otázkou, zda se k nám přelijí, ale kdy a v jaké formě. Jestli budou umírněnější, nebo skončí také u vypálené radnice, jako v Limoges.
Naše vláda jako by si to riziko neuvědomovala. Ve chvíli, kdy se ve značné části Evropy protestuje a protesty zasahují tak odlišné země, jako jsou Belgie a Albánie, měla by dělat všechno pro to, aby lidem nedala záminku vyjít do ulic. Místo toho narychlo nechá přes noc projít v prvním čtení návrh zákona o novém financování veřejnoprávních médií.
Nebyl žádný důvod s tím tak spěchat, kromě toho, že se vládní strany snažily vylepšit image po neúspěších v komunálních a zejména senátních volbách. Do konce roku se financování z rozpočtu nedá stihnout, jenomže Babišovi i Okamurovi se zdálo, že je nutné ukázat svým voličům, že program alespoň v něčem plní. Hrají si však s ohněm, když dostávají lidi do ulic. A dělají to opakovaně.
Dokážu pochopit, že ministr kultury Oto Klempíř není nadšen oslavami 17. listopadu, koneckonců nebýt sametové revoluce, nevyplula by napovrch jeho spolupráce s StB. Ovšem odmítnout dát na pořádání těchto oslav peníze je také koledování si. I když polistopadový vývoj nebyl pro všechny šťastný, konce komunistů lituje jen málokdo. Klempířova provokace může také přilít oleje do ohně.
Je třeba si uvědomit, že současné protesty mohou ovlivnit společnost na delší dobu, jako ty z roku 1968, které změnily postavení mladé generace, daly jí větší hlas, přispěly ke konci vietnamské války a otevřely cestu ekologickým hnutím. Vedly k proměně kultury a také k adoraci teroristů, zejména těch palestinských, což nějak přežilo až dodnes.
Mohly by také znamenat konec pro politickou kariéru Andreje Babiše, který je už za zenitem, a okoukaného Okamury působícího jako neprodejné zboží v regálu, kterému nepomáhá ani snížení ceny nebo spojení s dalšími lidmi. Soustředěni na sebe, začínají být mimo mísu.
I opozice však vypadá, jako by si neuvědomovala, co se děje za hranicemi. Nereaguje na protesty v zahraničí a nenabízí programy, které by mohly vést ke změně v dostupnosti bydlení, i když je to dlouhodobý a těžko řešitelný problém. Také končí u vágních slibů, které nezarmoutí, ale nic nepřinesou. Vít Rakušan má pravdu, že je potřeba zapomenout na program antibabiš a přetáhnout ANO voliče, hlavně však jde o to zaujmout ty mladé nastupující, když Pirátům splihly plachty.