Článek
Česká média jsou uměřenější, ale i u nás občas najdeme v titulcích vitriol: „Brexitář Johnson si vyvztekal své. Historie ale ocení Mayovou.” Problém s bezdůkaznými a jednostrannými komentáři spočívá v postoji a emocích autorů, zastánců Unie, které návrat Británie k národnímu státu rozčiluje, neboť napadá jejich progresivistickou univerzální víru, ne-li vizi jednotného lidstva. Pod vlivem ideologie nejsou lidé schopni pochopit a porozumět minulosti, natož aby mohli předvídat budoucnost.
A jejich největší omyl spočívá v posouzení hospodářských potíží, které Británii nepochybně čekají, protože bruselští eurokraté, jak píše novoroční týdeník The Economist, „mají eminentní zájem vymáchat Brity v blátě” a dohoda o společném obchodu jim umožňuje sankcionovat postupný odklon od unijních pravidel. Absolutně svobodný obchod celní unie s konkurentem by do ní vyvrtal díru.
Eurokraté také nemusejí uznat anglické finanční a právnické služby, o nichž se má teprve jednat. Dříve nebo později se bude na hranicích kontrolovat procento cizích součástek v britských produktech a reexportované zboží, což zpomalí a prodraží britský obchod s Unií. Nastává prý éra nekonečného handrkování, protože EU „nemůže připustit, aby jí na hranicích vyrostl úspěšný rival”. Tolik The Economist a je pravda, že vzhledem k velkému objemu britského exportu (40 procent) jeho pokles na čas poškodí hospodářství ostrovního království. Tato pesimistická úvaha vychází z neskrývané škodolibé radosti a satisfakce redakce, která hlasovala pro setrvání. Neměla by ale zapomínat, že je ekonomika Británie pětkrát větší než bohatého Švýcarska a Unie s ní má přebytek sto miliard eur. Nepřátelské vztahy by také poškodily kontinent.
Hospodářství však není prostá účtařina nulového součtu má dáti, dal, má svou vlastní dynamiku, a jakmile nastoupí zádrhele, začne anglický obchod i průmysl pod tlakem hledat nová východiska. Vláda může začít snižovat byrokracii i firemní daně nebo v nouzi snížit hodnotu libry, ale hlavně má možnost rozvíjet své globální vztahy a vzhledem ke svému světovému jazyku a Britskému společenství národů jí to poskytuje značnou výhodu. Má také schopnou obchodní třídu a nejúspěšnější vědeckou a uměleckou elitu v Evropě. Eurozóna od úvěrové krize (2008) už dvanáct let ekonomicky stagnuje, kdežto psychicky osvobozená země pocítí svůj návrat do vlastních dějin jako impulz k inovaci. Ne samým chlebem živ je člověk.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Výsledek bude pochopitelně záležet na schopnosti vlády, je ale vysoce pravděpodobné, že Johnsonova vláda využije momentální potíže k razantní reformě státní správy a makroekonomického managementu. Kolik času potřebuje a s jakým úspěchem se jí to podaří, nevíme, ale z výpovědí vládních poradců vyplývá, že si to plně uvědomuje.