Článek
Platí to také v případě otázky vstupu do Evropské unie i NATO zemí západního Balkánu. Zrovna včera premiéři zemí visegrádské skupiny oprávněně zopakovali svou zlost a zklamání, kterých se jim vrchovatě dostalo na posledním unijním summitu. Albánie a Severní Makedonie měly začít přístupové rozhovory do Evropské unie. Celou snahu obou zemí i unijního spolku zhatila proradnost Francie a jejího liberálně populistického prezidenta Emmanuela Macrona.
Nejhlasitěji mluvili slovenský premiér Pellegrini, maďarský ministerský předseda Orbán a také náš šéf Strakovy akademie Andrej Babiš. Nejsou v tom ale sami. Novopečený předseda Evropského parlamentu Sassoli podniknul svou první zahraniční cestu právě do Severní Makedonie a hodlá jet také do Albánie. Slibuje, že už poněkolikáté odložené zahájení přístupových rozhovorů bude přehodnocené.
Podobně postupují také Spojené státy americké. Jejich zvláštní zmocněnec pro Balkán Palmer navštívil Srbsko. Zapřísahal se, že Washington udělá vše pro změnu rozhodnutí Evropské unie ve věci přístupových jednání. Zemím západního Balkánu bylo totiž už v roce 2003 na jednání v Řecké Soluni přislíbeno, že pokud provedou patřičné reformy, budou moci vstoupit do unijního spolku. Odměnou jim tak měl být mimo jiné přístup ke štědrým fondům na rozvoj členských zemí, ze kterých tak ráda čerpá i Česká republika.
Dané země tedy provedly reformy, a podle většiny členských států i unijních institucí splnily své povinnosti. Francie ale Albánii a Severní Makedonii zablokovala, protože prý je potřeba nejdříve reforma rozhodovacích procesů v samotné unii. Ta je po posledních rozšířeních let od roku 2004 údajně neakceschopná. Paříž má v tom samozřejmě pravdu. Na mysli má možná svou touhu, aby všichni dělali, co si král slunce přeje a co žádá.
To by byla chyba, protože neexistuje jediný důvod, proč bychom měli následovat přání Francie nebo třeba Německa. Jediná cesta ven je většinové hlasování ve všech oblastech, protože 28 členských států se málokdy shodne jednomyslně. A když už shodne, většinou je to pozdě. Paradoxně kdyby reforma k akčnější unii proběhla, Francie by zahájení přístupových jednání se Severní Makedonií a Albánií nezblokovala. V tomto ohledu si představme, že by se naši poslanci museli na všem shodnout jednomyslně. Také je to nesmysl.
Na stranu Paříže se postavili jen Dáni. Diplomatické kuloáry tvrdí, že se jako správní škrti bojí o unijní erár a nechtějí dávat na chudší. Dále Nizozemci, kteří tvrdí, že co Albánec, to pomalu gangster. Přitom Albánie má s Evropskou unií bezvízový styk od roku 2010, takže kdo z ní chtěli přijít, už přišel. V konečném důsledku je tedy zřejmé, že došlo jen a pouze k ohrožení zájmů a pověsti unie. Balkánské provedly bolestné reformy a unie nesplnila slib. Navíc je zřejmé, že Macron se bojí víc konkurentky Le Penové, než neakceschopnosti unie.
Není se pak co divit, že včera si opět vzájemnou spolupráci pochválili Srbové a Řekové s Číňany. Jedna země unijní a druhá neunijní mají společný zájem. Čínské peníze, jejichž poskytovatelé chtějí jen náklonost. Není se co divit, že Turci spolupracují v bezpečnostní oblasti s Rusy. Unie se zmůže maximálně tak na ostrá prohlášení, která nikoho nezajímají. Spojené státy v dobách Trumpových jsou ztělesněním nedůvěryhodnosti a jedou na sebe.
Albánie, Černá Hora, Srbsko a Severní Makedonie mají největší šanci sblížení s unií. Zahájení přístupových rozhovorů s Tiranou a Skopje přitom neznamená členství, i my jsme vyjednávali roky. Unie se teď jeví nejen jako slabý, ale také nedůvěryhodný spolek států, které mají svou slávu za sebou.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Řečeno slovy bulharského premiéra Borisova, komu by tak asi ublížilo jednání o vstupu Severní Makedonie, která má počet obyvatel přibližně jako menší evropská metropole. Balkán je strategické místo a do unie patří už jen proto, aby byl stabilní. Jakákoliv nestabilita regionu může ohrozit celou Evropu. Vzpomeňme jen na první světovou válku nebo devadesátá léta. Bravo, Francie.