Článek
Současné íránské vedení, které je spojeno s Islámskými revolučními gardami, si klade přehnané požadavky, protože ví, jaký problém pro svět představuje blokáda klíčové tepny. Používá ji tedy jako páku k dosažení svých cílů. Daří se jí to, protože důsledky uzavření průlivu se projevují stále silněji. Úžinou před válkou procházela pětina světové produkce ropy a plynu, která na trhu chybí a zejména asijské země s tím mají stále větší problémy. Vyšší ceny ropy a plynu však dopadají na všechny, přičemž právě léto je dobou, kdy se na severní polokouli plní zásobníky plynu před zimou.
Pod rostoucí tlak se dostává americká administrativa. Prezident Donald Trump sice může silácky prohlašovat, že ho podzimní volby do Kongresu nezajímají, leč opak je pravdou. Pokud republikáni prohrají, budou obtížně prosazovat svou politiku. Prohra není nereálná, protože američtí voliči se stejně jako jinde rozhodují podle peněženek. Cena benzínu je pro ně velmi důležitým faktorem. Američtí občané se navíc nedomnívají, že je pro ně Írán hrozbou. Mají pocit, že Írán je daleko, jeho balistické rakety nejsou schopny zasáhnout území USA, a tak je íránský jaderný program, o němž slýchají dvacet let, zas tak netrápí.
Poraženými jsou však i Íránci, na které válka tvrdě dopadla. Rijál je de facto nesměnitelný, jedna koruna nyní přijde na 66 666 rijálů. V Íránu je nedostatek zboží, protože Spojené státy v odvetě za uzavřený Hormuzský průliv blokují íránské přístavy. Nejenže do nich neproudí žádné zboží, ale hlavně z nich Teherán nemůže vyvážet vytěženou ropu, což je jeho nejdůležitější příjem. Už ji nemá ani kde skladovat.
Čas neúprosně tiká i Íránu, který zažil kvůli zhoršující se ekonomické situaci a pádu měny mohutné protesty na konci loňského roku. Tehdy přitom ještě bylo možné jednu korunu koupit za 2000 rijálů.
Pokud se v ekonomice hovoří o tom, že nejlepší je strategie win-win, která představuje přínos pro obě strany, tak tady máme strategii lose-lose-lose, kdy prohrávají USA, Írán i zbytek světa.
Zdálo by se, že nejsnazší by bylo, kdyby se USA s Íránem domluvily, že se obě blokády zruší. Írán se však nemíní vzdát své jediné páky a míní ji využít, jak to jen jde. Uvolnění průlivu spojuje s dalšími požadavky, jako je zrušení sankcí, protože potřebuje peníze, a vymýšlí různé způsoby, jak by si nad ním udržel kontrolu - třeba dohodou s Ománem.
Trump na to nechce přistoupit, protože dosud nebylo dosaženo hlavního cíle - tedy zbavit Írán možnosti získat jaderné zbraně. Když vidíme, jak Írán vydírá svět jen přes Hormuzský průliv, je každému jasné, co by si dovoloval s jadernou zbraní, když dlouhodobě opakoval, že chce zničit Izrael. Ten na rozdíl od USA v dostřelu jeho raket je.
USA a vlastně celý svět si nemůže dovolit, aby byl Írán jaderný. Íránský režim se ovšem jaderných zbraní vzdát nemůže, a to nejen z principu - právě ony by mu zajistily přežití. Teherán dobře vidí, že kvůli atomovkám přežívá severokorejský režim.
Musíme tak zůstávat v patové situaci a doufat, že Íránu dojde čas dřív než nám trpělivost. Situace lose-lose-lose sice vypadá nejhůř, ale pokud by Írán se svým plánem uspěl a jadernou zbraň získal, tak by to teprve byla prohra.
