Článek
Izrael zesílil v posledních týdnech tlak na Hizballáh, který od loňského 8. října ostřeloval sever Izraele, aby podpořil jiné teroristické hnutí, palestinský Hamás. Intenzita palby sice byla omezená, Hizballáh se po zkušenosti z roku 2006 velkému střetu s Izraelem vyhýbal, ale i tak museli být ze severu evakuováni obyvatelé. Izrael však postupně zesiloval tlak, i když je to vidět až s odstupem.
Tři dny poté, co zasáhla 27. července raketa Hizballáhu dětské hřiště v drúzské obci Madždal Šams, byl při náletu zabit velitel vojenského křídla Hizballáhu Fuád Šukr. Jeho smrt zůstala trochu ve stínu smrti vůdce palestinského teroristického hnutí Ismaíla Haníji, který zemřel při atentátu v Teheránu, ukazovala však, že se Izrael už nesoustředí jen na porážku palestinského Hamásu a má velmi dobré zpravodajské informace, kde se nacházejí vysoce postavení představitelé Hizballáhu.
Hasan Nasralláh si nemohl dovolit nereagovat, ztratil by tvář, a tak nechal 25. srpna vypálit na Izrael tři sta raket. V půlce září přišla odveta. Členům Hizballáhu začaly vybuchovat pagery a pak i vysílačky. Obětí bylo na čtyřicet a zraněných byly tři tisíce. Izraelské velení se dostalo pod kritiku, že použilo prostředek připravený pro případ nouze, kdyby Hizballáh podnikl pozemní útok na Izrael. Jenomže právě tento krok rozvrátil komunikační síť Hizballáhu i jeho schopnosti koordinace. Už před týdnem jsem uváděl, že nemá cenu varovat před eskalací, protože to už je součást velkého střetu Izraele s Hizballáhem, jen vypadal jinak, než všichni čekali.
Pak už Izrael využil zpravodajské informace o pohybu vůdců Hizballáhu. Již minulý víkend se podařilo zabít jednoho z nejvyšších představitelů Hizballáhu Ibrahíma Akíla, který nahradil v čele vojenského křídla hnutí Šukra. Koordinoval také spolupráci elitních sil Hizballáhu Radvan s palestinskými hnutími. V úterý se při podobném útoku na čtvrť Dahíja podařilo zlikvidovat velitele raketových jednotek Hizballáhu Ibrahíma Kubajsího. V pátek následoval nejdůležitější útok na Nasralláha. Nic mu nepomohlo, že se v posledních letech stále méně ukazoval na veřejnosti a většina jeho poselství byla zveřejňována po internetu nebo ve vlastní televizi Hizballáhu, protože se bál izraelského útoku.
Páteční akce ukazuje, že je dobře, že se Izrael nenechal od pokračování v útocích odradit a ignoroval slova mnoha západních představitelů včetně nejvyššího představitele EU pro zahraniční politiku Josepa Borrella nebo výzvu australského premiéra Anthonyho Albaneseho, aby naslouchal mezinárodnímu společenství. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu měl tentokrát pravdu, když odmítl výzvy USA a Francie k třítýdennímu klidu zbraní, k deeskalaci.
Kritice už čelil po explozích pagerů. Mělo jít prý o teroristickou metodu, když dal výbušniny do civilních zařízení. Tím sice pagery bývaly, ovšem dneska tato výtka působí směšně, protože pagery se dávno nepoužívají. Nahradily je právě mnohem všestrannější mobily. Hizballáh byl jedním z jejich posledních uživatelů, protože nepoužívají systém GPS, takže u nich nejde, na rozdíl od mobilních telefonů, zjistit, kde se nacházejí.
Nemluvě o tom – a to je podstatnější –, že Izrael s Hizballáhem de iure nemohl vést válku v pravém slova smyslu. Hizballáh je nestátní aktér, teroristické hnutí, které se sice dostalo ve volbách do libanonského parlamentu a mělo i nějaké ministry, ale současně de facto ovládlo jih Libanonu a své bojovníky vysílalo do války v Sýrii. A na paměti je třeba mít, že Hizballáh a jeho představitelé ještě před vznikem této organizace spáchali řadu atentátů, jako byl útok na kasárna v Bejrútu, kde zemřelo 241 vojáků mírových sil. Hnutí je spojováno i s atentátem na izraelské velvyslanectví v Buenos Aires v roce 1992 nebo s útokem na židovské středisko ve stejném městě o dva roky později.
Likvidaci špiček Hizballáhu provázejí i četné civilní oběti. Je však nutné si uvědomit, že se na rozdíl od Pásma Gazy podařilo vyhnout velkému střetu s pozemními operacemi nebo velké bombardovací ofenzivě, kdy by operací bylo násobně více. Je lepší utínat sani přímo hlavy než se jí pokoušet odstranit všechny drápy a zuby.
Hizballáh sice uvedl, že bude dál pokračovat v boji proti Izraeli, o jehož zničení usiluje, jenomže hnutí a jeho milice jsou oslabené. Vysocí velitelé jsou po smrti a mnoho zbraní a munice včetně vyspělých střel je zničených.
Írán samozřejmě volí silná slova a vyhrožuje. Hizballáh byl jeho nejvěrnějším a nejschopnějším spojencem. Vedení Islámské republiky si dobře uvědomuje, že ani ono není v bezpečí, což mu jasně ukázal už atentát na Haníju. Na druhou stranu se na severu Sýrie radovali odpůrci Bašára Asada, kteří si jsou dobře vědomi, že Hizballáh pomohl Asadovi přežít.
