Článek
Označení Corbyna za ultralevičáka ukazuje nechuť k levici, protože s ultralevicí nemá Corbyn nic společného, neplánuje okamžitě zahájit revoluční boj ani zavádět rovnostářský stát.
Zvlášť směšná je ta představa u člena labouristů, kteří vždy upřednostňovali tradeunionistický postup, místo revoluce se snažili vymoci lepší podmínky pro námezdní pracovní sílu, pročež je kritizoval už Lenin.
Levicový ovšem Corbyn, který nejí maso, nemá auto, upřednostňuje kolo a do svého zvolení nechodil v obleku, je. Odmítá především projekty PPP, tedy spolupráci státního a veřejného sektoru při velkých infrastrukturních zakázkách, protože jsou podle něj pro stát ekonomicky nevýhodné.
Také se vyslovil pro zestátnění drah a energetických podniků. Pomíjím obligátní vyjádření, že chce zrušit školné, zvýšit minimální mzdu a silně zdanit ty nejbohatší – to poslední plánoval i francouzský socialistický prezident Françoise Hollande, který rozhodně není žádný ultralevičák.
Šéf britské Strany práce Jeremy Corbyn
Corbyn je také odpůrce válek. Prohlašoval, že by se Londýn měl omluvit za účast na invazi do Iráku, a požadoval, aby se Británie zřekla jaderných zbraní.
Volba Corbyna hlavně potvrdila, že projekt New Labour Tonyho Blaira definitivně patří minulosti. Ukázalo se, že sociální garance, které Blair v bohatších letech odbourával jako přežilé, v době krize a nejistoty lidem chybí.
Volba šestašedesátiletého Corbyna byla jednoznačná, získal hned v prvním kole 59,9 procenta z celkového počtu více než 422 000 hlasujících členů a příznivců strany, což bylo mnohem víc, než dostali dohromady jeho dva nejsilnější protikandidáti. Nic na tom neměnilo, že ho kritizovali jako outsidera, který nemá zkušenosti s vedením velké strany.
I když v Británii působí vzestup marxisty Corbyna jako šokující, z evropského pohledu však až tak překvapivý není, pauperizované masy hledají, kdo je bude hájit. I když v Řecku Alexis Tsipras nedokázal prosadit své plány, v předčasných volbách získala jeho strana SYRIZA opět většinu a povládne dál.
Přesto není přesvědčivé vítězství Corbyna dobrou zprávou. Ukazuje pokračující krizi současné levice, která nedokáže přijít s novou vizí a jen oživuje staré přístupy, které už v minulosti opustila. To jí ovšem těžko zajistí vítězství ve volbách, takže očekávání Corbynových příznivců se nenaplní.
Toryové by se však z jeho zvolení do čela labouristů neměli těšit, i když mají oprávněný pocit, že takto vyhraněný předák nemůže oslovit široké masy, takže mají větší šanci opět vyhrát.
Neuvědomují si, že voliči, které Corbyn neoslovuje, ale nelíbí se jim stávající situace, nepoběží dát hlasy konzervativcům. Doby dvou velkých stran v Británii patří minulosti.
Některé může oslovit populistický izolacionismus UKIP, hlásající, že za vše špatné může Evropská unie. A voliči v chudším Skotsku, kteří tradičně hlasovali pro labouristy, mohou volit Skotskou národní stranu s charismatickou vůdkyní Nicolou Sturgeonovou, která slibuje štědřejší sociální systém, ale neopomíjí ani plán na osamostatnění Skotska
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Slabý volební výsledek labouristů by tak paradoxně mohl uškodit konzervativcům, protože Corbyn neplánuje osamostatnění Skotska, i když kdysi říkal, že by se Severní Irsko mělo připojit k Irsku, a ani nemíní opouštět EU, byť v sedmdesátých letech hlasoval proti setrvání Británie v evropském společenství.