Článek
Zkráceně řečeno - za událost může maximálně několik desítek „lumpů“ z řad ultras. Zároveň majitel potvrdil neotřesitelnou pozici Jaroslava Tvrdíka v čele klubu.
Ukazuje to mimo jiné na to, jak je pro nové miliardáře v českém fotbale složité řídit byznys jménem fotbalový klub. Jaroslav Tvrdík je bezesporu muž nejen s velkými úspěchy ve fotbalové Slavii, ale i s pozoruhodným pracovním životopisem. Bývalý ministr obrany, volební manažer a ředitel Českých aerolinií a také volební manažer sociální demokracie, dokázal ve fotbale dokonale zúročit všechny své předchozí pracovní zkušenosti. Koneckonců, co vás lépe připraví pro práci v českém fotbale, než když to za Jiřího Paroubka schytáte od protestujících vajíčkem do obličeje, že ano.
Politické zkušenosti se ale Jaroslavu Tvrdíkovi hodí i v případě komunikace. Jeho velkolepá prohlášení po derby vytvořila komunikační mlhu srovnatelnou svojí intenzitou s mlhou ze světlic, kterou vytvořili chvíli předtím ultras na ploše stadionu. S výrazem ustaraného, ale rozhodného foxteriéra tehdy Tvrdík v podcastech a televizních show hasil krizi, kterou předtím způsobil, za potlesku odborné veřejnosti, která chválila „skvělý krizový PR“.
Teď se nicméně komunikační mlha rozplynula a před námi se rýsují znovu obrysy nudné reality. Dva hráči, které Jaroslav Tvrdík po derby vyřadil z týmu, jsou najednou znovu miláčci fanoušků a v zákulisí se intenzivně jedná o tom, jak je dostat zpět do klubu. O tom ostatně mluvil i majitel klubu ve zmíněném rozhovoru. A že by se Pavlu Tykačovi, který běžně hýbe s miliardovými energetickými projekty evropského významu, nepovedlo dostat zpět do týmu dva fotbalisty? Hmmm. Asi ne.
Velkolepá prohlášení o sledovacích systémech, o kterých Tvrdík tvrdil, že je klub zavede stůj co stůj, jsou také zapomenuta poté, co se ukázalo, že jejich zavedení bude složitější a narazí na odpor. Rychlé vypátrání a potrestání lidí, kteří vběhli na plochu, se také nekoná, protože podle již zmíněné nové komunikační strategie Slavie tam vlastně vběhlo jen „pár lumpů“ z Tribuny Sever, kteří to všem zkazili. A zbytek byl prostě uveden v omyl atmosférou a nešťastným zapískáním rozhodčího. Jinými slovy, pár týdnů po skandálním nedohraném derby se ukazuje, že se vlastně nic nestalo. A vše se nám jenom zdálo. Včetně rázných reakcí Jaroslava Tvrdíka.
Zmíněné angažmá v politice opravdu Jaroslava Tvrdíka vybavilo dokonale. Nejen typicky politickou schopností přežít jakýkoli vlastní skandál. Ale především komunikovat k určitému typu publika. Slavia dnes komunikuje jako běžná politická strana. Skalní voliči politických stran nejsou zase tak rozdílní od skalních fotbalových fanoušků. Jejich loajalitu máte jistou a díky ní vám u nich projde cokoliv. Speciálně, když jste populista, který umí dobře číst jejich nálady. Stejně tak se fotbaloví experti zase tolik neliší od těch politických. Jejich pozornost je roztěkaná a na konci dne je vždycky nějak uhrajete. A když ne, prostě o nich řeknete, že fandí Spartě - nebo volí tu druhou politickou stranu.
Jako efektivní to je, možná to přinese i nějaké úspěchy vašemu klubu. Nebo vaší straně. Zda je to dobré i pro nás ostatní… toť otázka.