Článek
Motivace atentátníků je nám cizí, protože žijeme v sekularizované, téměř ateistické společnosti s úplně odlišným hodnotovým žebříčkem. Představa, že bychom obětovali život pro nějakou náboženskou ideu, natož zabíjeli jinověrce, nám připadá zcela absurdní. To ovšem neznamená, že to v odlišné kultuře s odlišným hodnotovým žebříčkem nemusí být úplně jinak.
Jasně se to ukázalo za druhé světové války v Pacifiku. Američané nechápali, proč Japonci bojují do posledního muže, podnikají marné výpady, místo aby se vzdali, a nakonec nasadili i sebevražedné piloty kamikaze. Naopak Japoncům unikalo, proč se Američané nechají ostudně zajmout, místo toho, aby v boji položili život, jak by to udělali samurajové.
Stejné je to nyní. Nechápeme, proč atentátníci podnikají vražedné útoky, a pořád se snažíme zjistit, zda je skutečně vyslal nebo řídil Islámský stát. Pokud se to ukáže, je nám to jasné, zákeřný nepřítel z Blízkého východu se rozhodl pro další podlý sebevražedný útok na naši společnost a hodnoty, které uznáváme.
Pokud však takto jednají jednotlivci, nevíme si s tím rady a hledáme psychologická vysvětlení. Přitom jde o totéž, o odlišný hodnotový žebříček. Muslimská komunita není sekulární, stojí na náboženských základech, často se řídí islámským právem šaría, tak jako se evropská středověká společnost prodchnutá křesťanstvím řídila právem kanonickým.
A pokud se v islámu objevují radikální salafistické proudy vyzývající k návratu k původnímu pojetí náboženství z dob Mohammeda a k džihádu mečem, někteří muslimové se k nim mohou přiklonit.
Samozřejmě lze zkoumat, zda ti, kteří se přidají k teroristům a jsou ochotni obětovat život, nejsou psychicky labilní, frustrovaní či traumatizovaní, ale atentát není projevem jejich lability, nýbrž víry v extrémní ideologii. A je úplně jedno, jestli tito lidé jednali na příkaz z Rakky, nebo sami o sobě. I oni se cítí být vojáky bojujícími za věc víry. A možná doufají, že tento čin při posledním soudu vyváží jejich hříchy.
Tento přerod by nám neměl být cizí, vždyť na podobném principu působí francouzská Cizinecká legie, která dávala druhou šanci i zločincům. Pochopení myšlení atentátníků, kteří jsou ochotni obětovat život pro věc víry, je však dneska těžké. Už oslavy 700 let narození Karla IV. ukázaly, jak složité je pro nás porozumět společnosti postavené na víře. Většině unikalo, jak důležité bylo pro Karla IV. náboženství a proč se snažil získat co nejvíce relikvií. Hledal se pro to nějaký nám srozumitelný motiv, třeba přilákat poutníky.
Neporozumění Karlu IV. nás trápit nemusí, dokud ovšem nepochopíme myšlení teroristů, těžko je porazíme. Samotná vojenská převaha k tomu nestačí. Není to totiž vnější nepřítel za hranicemi, jako v případě Japonska, na které bylo nutné shodit dvě atomové bomby, aby přijalo kapitulaci. Muslimové jsou nedílnou součástí evropské společnosti a mnozí z atentátníků se v ní dokonce narodili.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Budeme-li však místo potírání extremistické ideologie některých muslimských proudů a tvrdého postupu vůči salafistickým kazatelům řešit psychický stav atentátníků, k ničemu to nepovede. Jejich psychické rozpoložení je sice přivedlo do řad teroristů, ale jednají na základě ideologie džihádu mečem. Řešit jejich psychiku možná ani nemá cenu. Oni i mnozí nacisté podílející se na vyvražďování Židů byli úplně normální lidé svědomitě plnící úkoly, které dostali.