Článek
Orbán není jen obyčejný velkohubý nacionalistický populista, který slibuje voličům třinácté platy, vyšší důchody, levná paliva z Ruska a zastropované ceny u pump nebo umoření půjček lidem, kteří si vzali hypotéku v zahraničí. Své sliby se snaží plnit, takže ho lidé volí opakovaně, i když na to doplácí ekonomika.
Orbán však za sebou většinou dokázal lidi sjednotit, kvůli čemuž živil velkouherský sentiment. Hlavně se mu dařilo najít nepřítele, aby se za ním voliči sešikovali. Jednou vypíchl hrozbu ze strany migrantů, podruhé od EU a Bruselu, který nutí Maďarsku nesmyslná pravidla. Jindy zase bylo nebezpečí ze strany globalistických elit v čele s finančníkem Georgem Sorosem. K finančnímu kapitálu jsou všichni podezřívaví, mnozí též „nemusejí“ LGBT komunitu a v progresivistických idejích vidí ohrožení společnosti, kterou znají.
Tentokrát však už takové téma najít nedokázal. Nebezpečí, že bude Maďarsko zatažené do války s Ukrajinou, nezafungovalo, i když Orbán zaplavoval internet a billboardy s varovnými hesly. Nic nenasvědčovalo tomu, že by Maďarsku hrozilo zatažení do války na Ukrajině, od které odpoutal pozornost konflikt v Perském zálivu.
Orbán zapomněl na pravidlo, že sjednocující témata se musí dotýkat domácí společnosti, což platilo jen u ropy, která neteče ropovodem Družba. Podle očekávání nezafungovaly návštěvy amerických politiků,ministra zahraničí Marka Rubia a viceprezidenta J. D. Vance. Pokud někdo opakuje, jak je potřeba se stavět zahraničnímu vměšování, nemůže počítat, že ho spasí podpora od zahraničních politiků.
Orbán také čelil stále větším problémům. Ekonomika se po covidu nevzpamatovala a od přírody závistiví lidé citlivěji vnímají, jak zbohatla vrstva oligarchů oddaných Orbánovi. Pak se ukázalo, že maďarská vláda je ochotnou loutkou Moskvy a že se Orbán pokoušel infiltrovat opoziční hnutí Tisza. Nejdůležitější byl skandál s omilostněním pedofila odsouzeného za zneužívání chlapců v dětském domově. To je pro každého nepřijatelné. To taky vystřelilo do centra pozornosti Pétera Magyara, exmanžela ministryně spravedlnosti, která musela milost kontrasignovat. Magyar se příležitosti chopil a kampaň oddřel, když navštívil snad každou maďarskou vesnici.
Voliči navíc nemají pocit, že Peter Magyar je nějaký představitel zahraničního kapitálu nebo progresivistické levice. Byl členem Fideszu, ale po pedofilním skandálu se postavil proti Orbánovi, který zašel příliš daleko. Nechce obrat o sto osmdesát stupňů, chce jen návrat do normálnějších kolejí, k právnímu státu, kde policie a tajné služby dělají, co mají. Navíc může být vstřícnější k EU, aniž by ztratil tvář. Maďarsko nutně potřebuje peníze ze zmrazených fondů.
Magyar je takový Orbán s lidskou tváří, kterého si nelze idealizovat, protože vyrostl z Fideszu. Populista je to taky, když chce o majetky připravit lidi z Orbánova okolí, stejně tak je to nacionalista. Těšit se na úplný obrat maďarské politiky nejde, ale je šance, že bude realističtější. Pokud ale Magyar selže, dá se čekat, že se Orbán oklepe a vrátí se, má teprve 62 let.