Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Španělské protesty se nás týkají - Alex Švamberk

Španělsko čekají předčasné volby. Vyhlásil je premiér Pedro Sánchez, když jeho socialisté z PSOE ztratili v parlamentu podporu katalánské strany Junts v hlasování o bytové krizi. Kvůli ní ve Španělsku protestují desetitisíce lidí.

Foto: David Neff, Novinky

Alex Švamberk

Článek

Vládnoucí stranu protiamerického a protiizraelského populistického socialisty Sáncheze pronásledují korupční skandály a problémy s nezvládnutou migrací v Ceutě. Současné protesty ale ukázaly, že se hlavním problémem stává bytová krize. Podle španělské centrální banky chybí v zemi 700 000 bytů. Jejich ceny podle statistického úřadu INE stouply za poslední rok o 12,2 procenta a nájmy už loni o 8,5 procenta.

Protesty spustilo 23. září vystěhování 87leté invalidní důchodkyně Maricarmen Abascalové z madridského bytu, kde strávila většinu života. Nemohla platit nájem, který jí byl zvýšen z 500 eur (cca 12 tisíc Kč) na 2650 eur (téměř 65 tisíc Kč). Do ulic vyšly desetitisíce lidí a protesty pokračují. Abascalová se nakonec mohla vrátit, nájem jí byl snížen na 1650 eur (zhruba 40 tisíc Kč), jenomže ona pobírá důchod jen ve výši 1350 eur (33 tisíc Kč).

Parlament navíc neschválil dva Sánchezovy dekrety omezující sezónní pronájmy a zákazy nákupů bytů pro investiční fondy, označované za supí. Problémem bylo prodloužení stávajících nájemních smluv končících před 31. prosincem 2028 o dva roky. Nájemníci přitom mají ve Španělsku poměrně vysokou ochranu, nájemní smlouva se de facto uzavírá na pět let, o čemž si u nás můžeme jen nechat zdát. Podle opozice by však dekrety bytovou krizi nevyřešily, jen prodloužily, a je třeba stavět byty. Tyto protikladné přístupy známe.

Bytová krize se však netýká jen Španělska, ale také nás. Krátkodobé nájmy podkopávají rodinnou politiku. Rodinné přídavky ani porodné nás nespasí. A můžeme jen čekat, kdy Českou republiku zasáhne vlna podobných protestů.

Demonstrace zažívají i ve Francii, kde začali protestovat středoškoláci kvůli rušení hodin bez náhrad a zoufalé situaci v některých školách, kde neteče voda a pobíhají tam švábi a hlodavci. Možná se protestů skutečně „zmocnila“ radikální levice, nelze ale zapomínat, že se napřed musela mít čeho chopit - kdyby nebyly ve Francii problémy ve školách, nepropukly by protesty středoškoláků. Jsou největší od studentských protestů v roce 1968, které navíc byly spojeny s protesty proti válce ve Vietnamu. Tentokrát jsou spojené s propalestinskými a protiizraelskými protesty, což není náhoda, protože muslimové patří k nejchudším.

Naši národovci se mohou ohánět tím, že za vše může nezvládnutá migrace, a proto je třeba migraci všemi způsoby brzdit, jenomže bez zahraničních pracovníků se neobejdou ani naše podniky, tak jako se bez nich neobejde mnoho amerických firem v USA.

Zatáhnout závěsy a dělat, že všechno běží, jako to dělaly komunistické strany v osmdesátých letech, není rozumné. Situace nastupující generace není růžová, bydlení je pro ni nedostupné. A bude to horší s tím, jak dospívají lidé narození v populačně silných ročnících 2007 a 2008. Proto je i u nás potřeba rychle jednat, což se u zrovna u těchto ročníků moc nedaří. Potýkaly se nejdříve s nedostatkem míst ve školkách, pak ve školách a nyní na univerzitách. Jejich frustrace se nutně projeví. Uplatnit se budou muset i řešení, která se nebudou mnohým líbit, jako delší a regulované nájmy nebo konec investičních bytů či nemožnost bytové prostory využívat jinak než k trvalému bydlení.

Mít hnízdo nemá být nedostupný sen, který do dynamické doby nepatří, protože pracovní síla má být maximálně flexibilní, aby byla vždy k dispozici tam, kde se aktuálně nedostává potřebných profesí. Manažerům se to líbit může, ale když se podíváme do přírody, zjistíme, že mít hnízdo je docela běžné - rozhodně do doby, než se vyvedou mladí.

Výběr článků

Načítám