Článek
V únoru se předsedkyně SOCDEM Jana Maláčová tvrdě pustila do Stačilo!, že je postavené na antisystémovém programu. Zdůraznila, že cílem sociální demokracie není vyhlašovat absurdní referendum o vystoupení z EU, což označila za „totální blbost“. Mezitím se ukázalo, že SOCDEM dávno není žádaná nevěsta, že o ni nestojí ANO, které jí kdysi odsálo většinu voličů, a že sama nemá šanci se do Sněmovny dostat.
SOCDEM se tak vydala cestou Zdeňka Fierlingera, který dovedl po únoru 1948 sociální demokraty do drtivě všeobjímající náruče komunistů, ve kterých se její zbytek zcela rozpustil. Sociální demokracie se po roce 1989 jen těžce obnovovala. Poučena z historie si v roce 1995 v bohumínském usnesení zakázala spolupráci s různými extremistickými a komunistickými stranami. Stačilo! mezi takové lze počítat, její jádro tvoří KSČM.
Nynější vedení sociální demokracie tak opakuje poválečnou chybu a vrhá se do spolupráce s přebarvenými, k nacionalismu posunutými komunisty, aniž by za tím stála Moskva.
Jméno Zdeňka Fierlingera dneska skoro nikomu - kromě lidí věnujících se československé politice za druhé světové války a po ní - nic neříká. Fierlinger byl členem sociální demokracie od roku 1924, byl vyslancem v Nizozemsku, Rumunsku nebo USA. Od roku 1937 pak v Moskvě. Země, kde zítra znamená včera, mu natolik učarovala, že byl ještě prosovětštější než karlínští kluci Klementa Gottwalda, tedy prosovětská frakce v KSČ, která se chopila moci v roce 1929. Zlí jazykové tvrdí, že ho zverbovala sovětská tajná služba NKVD, předchůdkyně KGB.
„Už za Mnichova postupoval tak, aby co nejvíce pomáhal sovětské politice a jejím záměrům. Opakovaně ubezpečoval představitele sovětské diplomacie, že ho mohou považovat za svého člověka, který chce plnit sovětská přání,“ uvedl pro Novinky historik Vít Smetana. Pokračoval v tom po celou dobu války. V dubnu 1945 byl odměněn a stal se ministerským předsedou Košické vlády i jejího následovníka.
Když v roce 1946 vyhráli volby komunisté, byl ve vládě Klementa Gottwalda náměstkem premiéra. A v listopadu 1947, kdy si sociální demokraté uvědomili, že slouží jiné straně, ho vyloučili z vedení strany. Fierlinger se sociálním demokratům, do jejichž čela byl opět jmenován po únoru, odměnil tím, že je přivedl do KSČ. Sloučeny byly obě strany 27. června 1948. Že to bylo v rozporu se stanovami, se neřešilo. V té době se nedbalo ani na zákony. Firelinger naprázdno nevyšel, jmenovali ho do ústředního výboru KSČ.
Nevím, kdo ve vedení ČSSD je dnešním Fierlingerem nebo komu jde o teplé místo ve Sněmovně, kam se ale ani Stačilo! nemusí dostat. Krok stávajícího vedení působí jako akce karlínských kluků, až na to, že tehdy šlo o stranu, která měla desetiprocentní podporu a nemusela se bát, že by se nedostala do Sněmovny.
Chápu snahu Maláčové sjednotit roztříštěnou levici, protože této zemi skutečná levice chybí a hlasy jejích voličů pak získávají různé populistické nebo antisystémové strany nebo partaje Catch all, které berou všechny jako smrt. Skutečně tady chybí strana, která by se rvala za ty chudší, na něž nejvíce dopadají drahé potraviny, energie a nedostatek bytů či díry ve zdravotním systému, a která by si tyto lidi nekupovala jen před volbami, aby získala za pár stříbrných jejich hlasy.
Levicové a sociálně demokratické strany nemají na růžích ustláno, a to ani ty, které mají tuto rudou květinu ve znaku. Ovšem spojení se Stačilo!, vedeným nesnášenlivým blogerem Danielem Sterzikem, ukazuje, že cesta do pekla je lemována dobrými úmysly. Vzkaz vedení SOCDEM by měl být prostý - stačilo! Ale obávám se, že i kdyby SOCDEM prozřela, tak už je pozdě.