Článek
Zatímco se EU snaží vymanit ze závislosti na ruských fosilních palivech, protože Moskva je využívá k prosazení svých požadavků, Szijjártó v Moskvě zdůraznil, že Maďarsko má dál zájem na spolupráci s Ruskem v oblasti energetiky. Na konci srpna už maďarský Národní úřad pro atomovou energii (OAH) povolil dostavbu jaderné elektrárny Paks, kterou vybuduje ruský Rosatom. Zdá se, že Budapešti je bližší ruská košile než bruselský kabát.
Přitom není jasné ani to, jak výhodný je pro Budapešť nákup ruského plynu na základě přímé dohody s Moskvou. Maďarská vláda ceny nezveřejnila a ozývají se hlasy, že ceny jsou víceméně tržní. Putin není žádný dobroděj. Ceny plynu zvyšoval v minulosti nejen Ukrajině, která se snažila vymanit z ruského vlivu, ale i svému věrnému běloruskému vazalovi Alexandru Lukašenkovi.
Nejde však jen o řešení energetické krize, ve které se každý snaží dělat, co umí, protože EU dlouho váhala a do celounijního řešení hodili vidle Němci se svým rozhodnutím pomoci vlastní ekonomice 200 miliardami eur. Na konferenci strany FIDESZ ve vesnici Kötcze 10. září Orbán kritizoval, že EU přijala sankce na Rusko, jimiž se sami střílíme do nohy. Obává se, že energetická krize může tuto zimu zastavit až 40 procent evropských podniků, protože Evropa nemá vůdce, kteří by sledovali její zájmy.
Stěžoval si na Západ, že kvůli jeho pomoci kyjevskému režimu se stala lokální válka globální. To skoro zní jako vyjádření Kremlu. Orbán si nejen myslí, že by válka na Ukrajině mohla trvat až do roku 2030, což vyloučit nelze, pokud by konflikt zamrzl, ale představa, že Putin ovládne třetinu Ukrajiny, patří vzhledem ke stavu ruské armády spíše mezi vlhké kremelské sny. A Orbán má také své - domnívá se, že se EU ve třicátých letech rozpadne a jádro Evropy budou tvořit země V4. Maďarský premiér sice neřekl, že by v tomto uskupení měla jeho země hrát klíčovou roli, ale patří k lidem snícím o velkém Maďarsku.
Podobnými slovy, jakými mluvil Putin o rozpadu SSSR, kterou označil za největší tragédii, kritizoval Orbán trianonskou smlouvu, která po první světové válce okleštila Uhry, takže se tři miliony Maďarů ocitly v jiných státech. Budapešť jejich potomky nyní podporuje jako maďarské iredentisty v meziválečné době. Ukrajincům maďarského původu žijícím na Zakarpatí maďarský konzul začal už v roce 2018 masově vydávat maďarské pasy. Pročpak asi. Těžko věřit, že si v Budapešti nevšimli v roce 2014, jak si zesnulý ruský politik Vladimir Žirinovskij představoval okleštění Ukrajiny, bývalá Podkarpatská Rus podle něj připadla Budapešti.
K EU se staví Orbán zcela utilitárně. Pokud se nerozpadne, Maďarsko by podle něj z ní mělo v roce 2030 vystoupit, protože v té době už nebude z Bruselu přijímat žádnou podporu, ale stane se čistým plátcem. Změní-li se však podmínky, odejít nemusí. Je to prosté, neodejde, dokud potečou z bruselského cecíku peníze.
Maďarský premiér podkopává Unii, ta však s tím moc nenadělá, a tak pokračuje věčná přetahovaná. Orbán vždy vyskočí jako čertík z krabičky, ale pokud má pocit, že Brusel už není schopen strávit jeho postup, tak trochu couvne. Lisabonská smlouva je sice velmi podrobná, ale s něčím podobným nepočítala. EU může pozastavit členství, ale musí panovat jednohlasná shoda, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení základních hodnot EU. Té je těžké dosáhnout, protože jsou i další země, které se mohou obávat, že by se jednou mohly ocitnout v podobné situaci, tak budou proti, čehož si je Budapešť vědoma. Připomíná to pověstný gordický uzel. Pravilo se, že kdo ho dokáže rozvázat, stane se vládcem Malé Asie. Alexandr Makedonský si s ním poradil, místo aby ho rozvazoval, tak ho rozsekl. Malou Asii sice ovládl, ale brzo umřel – protože nepostupoval tak, jak se mělo.
Jedno řešení tu však je – Brusel musí změnit svou image, aby byl opět přitažlivý, aby bylo hned patrné, že se členství vyplácí a podobní vyčůránci hrozící odchodem by neměli šanci, protože by se vlastní obyvatelé opuštění EU obávali.
To by ovšem Unie musela být schopná nabídnout vizi dlouhodobého udržitelného rozvoje, soustředit se na problémy, které trápí každého, a ne jen určitou skupinu, táhnout za jeden provaz a nenimrat se v podrobnostech byrokratických norem. A u zemí vedených podobnými šíbry by mělo být snazší pozastavit vyplácení evropských peněz a doprovodit to kroky, aby na ně vytvářely tlak i firmy, neboť by cítily, že ohrožují jejich investice v dané zemi.