Článek
Vyhlídky pro Prahu nejsou nadějné. Ze sportu moc dobře víme, jak to dopadá, když je reprezentace rozhádaná, třeba když se části týmu nelíbí postup trenéra. Stejně špatné to je, když se kouč ještě před koncem angažmá soustředí hlavně na to, jak bude posilovat klubový tým, který bude trénovat, až skončí u nároďáku. Škoda je, když se nevyužije potenciál kanonýra, který následně řekne, že svou reprezentační kariéru končí s pocitem, že český fotbal má na mnohem mnohem víc, než v posledních letech ukazuje.
Výsledky v hokeji i ve fotbale můžeme sledovat na vlastní oči a jen nejzaslepenější fanoušci mohou opakovaně věřit v zázrak v podobě úspěchu nároďáku. Ale je to „jen“ sport. Pokud však politici kopou jen za své stranické zájmy, je to zoufale špatně, i když si mohou myslet, že prezident si usurpuje pravomoci, které nemá, a posouvá parlamentní demokracii k prezidentskému systému. Platí to i vice versa, kdy na Hradě mají pocit, že si tady chce koalice vytvořit pašalík.
Podstatě těchto střetů lze rozumět, ale nežijeme ve vakuu, abychom se mohli starat jen sami o sebe a vést z hlediska světa své žabomyší spory. Káňat myšilovů tu krouží dost a po lučinách, kde šumí vody, se plazí žabožravé užovky.
Pokud si někteří sportovci myslí, že reprezentovat není důležité, protože klubový tým je lepší a mohou si v něm více vydělat, můžeme je za jejich sobectví kritizovat, ale je to jejich věc. Nanejvýš nebude úspěch. Pokud si však politici neuvědomují, co je podstatné, může to být fatální. Ve stávající situaci, kdy se Rusko snaží uplatňovat své imperiální ambice a Spojené státy mají vlastní zájem, je potřeba společně hájit zájmy ČR. Jediné bezpečnostní garance nám nyní může poskytnout jen aliance a my musíme jasně říci, co uděláme pro její posílení.
Těm, kteří pokukují po Moskvě, je potřeba připomenout, že nechala padnout syrský režim Bašára Asada, zadržet venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a nehájit Arménii. A nemylme se, konflikty nejsou někde daleko za sedmero horami a sedmero řekami, už jednou jsme byli součástí sovětského bloku.
Navenek musíme vystupovat jednotně, pověst o třech Svatoplukových prutech snad politici znají. Pokud ne, tak ať se podívají na výsledky rozhádaných reprezentací a řeší skutečné problémy a zapomenou na své ambice a uvědomí si, jak těžce Československo získalo samostatnost. Euroskeptikům je nutno připomenout, že ne všechno z Bruselu je špatně a že unie není tou největší hrozbou, jak občas dávají najevo. V Evropě je leccos špatně, ale klíčový je nyní jednotný postup na summitu.