Článek
Představa, že v čele diplomacie stane přeborník nevybíravé extravagance, byla pro všechny strany natolik otřesná, že zastínila všechny ostatní personálie. Jistě, Turek zůstává spornou postavou na jakémkoli resortu. Po aféře se smazanými rasistickými a homofobními příspěvky na sociálních sítích to Pavel jasně řekl. Vyjednávání ale spěje k bodu, kde budou muset ze svých nároků slevovat všichni, má-li v Česku vzniknout vláda s důvěrou parlamentu.
Motoristé k ústupkům přistoupili metodou dítěte toužícího po domácím mazlíčkovi. Totiž vyžadovat po rodičích vytrvale krokodýla a nakonec náhle slevit na křečka.
Turek na ministerstvu životního prostředí, potažmo ve vládě jako takové, je síla. Podobně lze však mluvit o všech čtyřech resortech vyčleněných Motoristům. Minulost Oto Klempíře znepokojuje kulturní obec, pohoršení vzbuzuje i tvorba nového ministerstva pro Borise Šťastného. Environmentalistům vstávají vlasy hrůzou už nad tím, že životní prostředí má být vůbec svěřeno Motoristům. Vedle účinkování Turka v diplomacii ostatní výhrady vybledly, čímž strana de facto pomohla hladkému průchodu zbytku svých nároků.
Přes Pavlovy přetrvávající výhrady čestný prezident Motoristů ve vládě pravděpodobně usedne. Jeho partajní zásluhy jsou nepominutelné, bez Turkova veřejného působení by strana zůstala skryta ve skrumáži nenápadných mimoparlamentních spolků. Motoristé jsou zase nepostradatelní pro Babiše. S žádnou ze stran bývalé vládní koalice by nevytvořil většinu, jež ho nevydá k trestnímu stíhání. A Pavel bude muset s vítězi parlamentních voleb chtě nechtě vycházet ještě léta.
Českou zahraniční politiku čekají změny i bez skandalisty v Černínském paláci. Strany rodící se vlády chtějí přehodnotit přístup k Ukrajině a Rusku, posílit orientaci na USA, sblížit se se Slovenskem Roberta Fica a oprášit skomírající projekt V4. Architekturu našeho směřování si hodlá ponechat v rukou Babiš, v Macinkovi získá pomocníka z tovaryšstva Václava Klause. Země si brzy připomene časy, kdy v pohledu na zahraniční politiku panovaly rozdíly mezi Strakovou akademií a Hradem. Zatímco vláda disponuje sněmovní sto osmičkou, prezident má stále oporu v Senátu, kde si bývalá koalice zatím udržuje většinu.
Jak bude tato rozpolcenost působit navenek, se teprve uvidí. Avšak už první schůzka vedení obou komor parlamentu skončila závěrem, že zahraniční cesty poslanců a senátorů nebudou koordinovány s ohledem na rozdílné zaměření obou reprezentací.
Názorová roztříštěnost nejvyšších ústavních činitelů v otázkách zahraniční politiky sama o sobě nevěstí nic dobrého. Že však celkový dojem z vystupování Česka na mezinárodní scéně nebude korunován výstřelky černého humoristy Turka, všem situaci usnadní. Na některé výrazy, gesta a symboly jsou zahraniční diplomaté přece jen citliví.