Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Recept na krizi bydlení? Bohatí rodiče – Táňa Zabloudilová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Mediálně oblíbenou obětí krize bydlení je mladá rodina s dětmi. Má si půjčit na hypotéku, nebo se má smířit s nájemním bytem, také drahým? Jenže ceny bydlení jsou už tak vysoké, že se mladí nedostávají do problémů až tehdy, kdy zakládají rodinu. Starosti jim začínají, už když chtějí na vysokou do většího českého města.

Foto: Novinky

Táňa Zabloudilová

Článek

Z letošních prváků mohou být v klidu jen ti, kterým byt koupili nebo pronajali rodiče. Ostatním zbývá mačkat se na přeplněných, nekomfortních a ne zrovna levných kolejích anebo si zoufat nad tím, že na ně nezbylo místo. Pak už je tu jen spolubydlení, které bez pracovního poměru student nezaplatí. Ano, pracovat je možné, ale jen v kombinaci s některými obory. A kdo si při studiu pár směn odkroutil, ví, že na kvalitě vzdělání se počet hodin strávených za barem podepisuje. Krize bydlení je zkrátka pro část studentů těžko překonatelnou životní překážkou.

Pomiňme, že je to tragická vizitka, univerzity mají být dostupné co nejširším skupinám lidí, a pojďme se podívat na to, co pro studenty dělá stát. Je to jednoduché. Nic.

Za koleje se dnes ve větším městě platí až 6000 měsíčně, podnájmy jsou ještě dražší, v Praze za pokoj běžně zaplatíte přes 10 000. Ubytovací stipendia jsou spíš přilepšením, než aby ke studiu otevírala cestu. Stipendia pro sociálně slabé pak dostanou jen lidé z rodin s tak nízkými příjmy, až je skoro nemožné si představit, že z nich žijí.

Ve Švédsku je v univerzitních městech cenový strop

Ministerstvo pro místní rozvoj chystá zákon o podpoře v bydlení, ale změna, kterou snad přinese, bude pozvolná. A zacílená na jiné skupiny. Ani plány ministerstva na zvýšení počtu dostupných bytů nepočítají se studenty jako s jednou z cílových skupin. Díky změnám prý během dekády zaznamenáme lehké snížení cen. Prognóza je to nejistá. Studenti nejspíš nepocítí vůbec nic. A to ani kdyby se stavělo více komerčních bytů – víme to ze zkušeností odjinud.

Ve Švédsku je v univerzitních městech cenový strop. Majitelům pronajímajícím studentům se snížené nájemné kompenzuje. V Paříži, která chce mít do roku 2030 celých 30 procent bytového fondu v režimu sociálního bydlení, se v každém větším developmentu počítá s dostupnými byty pro rodiny s dětmi, seniory i pro studenty.

Ministr Bartoš tvrdí, že za studentskou bytovou situaci jsou zodpovědná města. Měla by najet na pařížský model, s pomocí státu nastartovat výstavbu a pojmenovat studentstvo jako jednu z ohrožených skupin? Stálo by za to i posílit pozici univerzit, pro poskytování většího počtu pokojů v lepší kvalitě by ale potřebovaly notně navýšit rozpočty.

Tam, kde jsme, nás každopádně dostala rezignace na bytovou politiku. Pokud stát dál nebude dělat nic, bude zpráva, kterou má dnešní Česko pro mladé, i nadále cynická: pořiďte si bohaté rodiče.

(Autorka je publicistka.)

Senioři z Prahy 6 hledají spolubydlící mezi studenty

Domácí

Reklama

Výběr článků

Načítám