Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Putin má narozeniny. Mám přání jediný… Alex Švamberk

7. 10. 2022, 8:00

Oslavencům se obvykle přeje vše nejlepší. Považuje se to za slušnost. Vladimiru Putinovi však k dnešním sedmdesátinám přát vše nejlepší a dlouhý život nebudu. Omlouvá mě, že on sám se slušně nechová. A to je velmi kulantně řečeno. Putinovi přeju jediné – brzký odchod do důchodu.

Alex Švamberk

Článek

Už přesluhuje deset let. V roce 2012 se v Rusku odcházelo do důchodu v šedesáti, a to byla ta pravá doba, kdy měl jít do penze.

Kdyby Putin skončil ve funkci prezidenta po dvou volebních obdobích a pak byl čtyři roky premiérem, než by si šel užívat zaslouženého odpočinku, byl by veleben jako člověk, který dokázal stabilizovat Rusko a vytáhnout ho z marasmu a krize devadesátých let, když přistřihl křídla oligarchům.

S mnohými se nepáral a nechal je tvrdě potrestat, kolikrát i neoprávněně, ale mohl mít podobný status jako jihokorejský diktátor Pak Čong-hui, který dokázal přetvořit zaostalou zemědělskou zemi v průmyslového tygra. Místní oligarchy Pak zmáčkl, donutil je stáhnout peníze ze zahraničí a investovat do rozvoje Koreje.

Ani nově vzniklá ruská střední třída se nikdy neměla lépe než v první dekádě nového tisíciletí za Putina. Útok na Gruzii by Putinovi byl prominut, protože den před vpádem varovala Moskva gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho, že pokud se pokusí získat kontrolu nad Jižní Osetií, tak zasáhne. Saakašvili varování ignoroval.

Jenomže Putin nechtěl odejít do ústraní, ať už kvůli své touze po opojné moci nebo pocitu, že ostatní jsou méně schopní. Kdyby po návratu k moci zůstal ve funkci jen jedno volební období, pořád by nebyl tím ztělesněním zla, jakým je dnes. Už by byl záporákem, ale pořád by byl považován za schopného hráče, který obratně dokáže využít každé příležitosti.

Povedlo se mu udržet u moci syrského prezidenta Bašára Asada, když Moskva dojednala, že se Sýrie vzdá chemických zbraní. A pak mu Moskva poskytla vojenskou pomoc. Rusko se tak vrátilo na Blízký východ. V roce 2014 Putin získal Krym, což by se bez jeho letošního útoku na Ukrajinu nakonec bralo jako daná věc.

Lze diskutovat, je-li Putin, který napadl Ukrajinu, jiný člověk než ten, který postavil Rusko na nohy. Nebo jestli měl už tehdy imperiální ambice. Připomíná se jeho projev na bezpečnostní konferenci v Mnichově v roce 2007, kde kritizoval americký systém protiraketové obrany a odmítl unilaterální svět pod vedením USA a naznačil, že by Rusko chtělo mít opět pod kontrolou východoevropský prostor.

Přesto jeho dočasný nástupce ve funkci hlavy státu Dmitrij Medvěděv, dnes jeden z největších „jestřábů“, v roce 2010 podepsal smlouvu o omezení jaderných zbraní START 3.

Lze jen spekulovat, jestli je na vině Putinovy proměny nějaká nemoc či léky, které by na ni bral, nebo se na něm projevuje stáří a ad absurdum rostou jeho obavy, že by se mohla pod konkurenčním tlakem západní ideologie rozpadnout i Ruská federace. Rozpad SSSR a následnou ekonomickou krizi vnímá jako největší tragédii, ačkoli není jasné, zda si skutečně musel přivydělávat jako taxikář, jak loni řekl.

Stejně tak je možné, že se jen bojí blížícího se konce a chce jeho absolutnost překonat alespoň tím, že se zapíše do dějin jako velký obnovitel Ruska. To se nestane, i když do historie se Putin zapíše a jeho jméno se bude připomínat i po desetiletích, byť v negativním slova smyslu, po boku jiných vůdců, kteří rozpoutali válku. Nespravedlivé je, že většina obětí jím rozpoutaného konfliktu nikdy nebude tak známá jako on a zapomenuta bude mnohem rychleji.

Putinova dráha jasně ukazuje, že moc korumpuje, takže vůdcové ztrácejí soudnost. Je jediný způsob, jak tomu zabránit. Pravidelně je měnit a zavčas posílat do důchodu, než se příliš opojí mocí a začnou být rigidní.

Stárnutí se zastavit nedá a je potřeba, aby vůdci, ať už nesou jakékoli tituly, čelili nějaké opozici a své ideje s ní museli konfrontovat a před ní obhajovat místo toho, aby je okolo se klanící, pochlebující přisluhovači v jejich nápadech utvrzovali v touze po dalších drobcích padajících ze stolu. To ale v diktatuře možné není.

Winston Churchill měl pravdu, když říkal, že nikdo netvrdí, že demokracie je dokonalá a bonmot končil slovy: „Demokracie je nejhorší způsob vlády –⁠ s výjimkou všech ostatních, které jsme vyzkoušeli.“

Demokracie má ze všech forem vlády nejlepší způsob autoregulace. Podle Aristotela je sice nejlepším zřízením monarchie, kdy král vládne s ohledem na společný zájem, jenže monarchie může velmi snadno sklouznout v pravý opak, v tyranii, kdy jednotlivec vládně ve svém vlastní zájmu.

I špatná demokracie je lepší než tyranie. Na to je třeba pamatovat při každých volbách, aby se k moci nedostali potenciální diktátoři házející líbivými slůvky, kteří mají za krizí žně.

Reklama

Výběr článků