Článek
Podpora evropskému sjednocení by zcela jistě byla vyšší, kdyby sjednocená Evropa dokázala efektivně řešit své nejpalčivější problémy. Jelikož tomu tak není, dochází k nárůstu nacionalistických, populistických a protiunijních nálad.
Evropané celkem oprávněně očekávali, že se Evropská unie dokáže vyrovnat s ekonomickou krizí. Bohužel k tomu nedošlo. Ve Spojených státech byla zvolena metoda mohutných investic do ekonomiky. EU se vydala cestou opačnou, cestou škrtů, které dále dusily ekonomiku. Opatření podobná jako ve Spojených státech přijala až na rozhraní pátého a šestého roku krize. Celá operace zanechala v nejpostiženějších zemích armádu nezaměstnaných, která dosahuje mezi mladými lidmi až padesáti procent.
Půlmiliarda občanů očekávala také jasné a rychlé řešení otázky nelegální migrace. Summit stíhal summit, a výsledky jsou žalostné. Společný azylový a bezpečnostní systém v nedohlednu. Hotspoty v Itálii a Řecku měly sloužit jako registrační místa, jak už název napovídá. Proměnily se ale v detenční centra.
Mezinárodní obraz Unie je poškozen. Kritikou humanitárních organizací, ke kterým se přidala i uprchlická agentura OSN, veřejně přiznanou nejednotou a neschopností členských států spolupracovat jako celek. Taková situace ústí v bezradnost na poli diplomacie, kde se unijní státy nechají vydírat nečlenskými zeměmi.
Kdyby dokázala Evropská unie reagovat na klíčové výše zmíněné výzvy rychle a úspěšně, neztrácela by pověst v očích svých občanů. S jistotou obyvatel v oblasti bezpečnosti, mezinárodního uznání a prosperity by pak Evropská komise mohla vydávat libovolné množství směrnic.
Schopnost sebereflexe Junckera je úctyhodná. Je to ale pláč na špatném hrobě. Předseda Evropské komise ve své řeči také zmínil, že přístup „upřednostňování národních zájmů před zájmy unijními skončí velmi špatně". A v tom má pravdu. Jeden z hlavních argumentů pro sjednocenou Evropu je, že státy dokážou společně prosperovat a konkurovat jiným velkým celkům na východ i západ od Evropy.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Unijní instituce se mohou pohybovat pouze v mantinelech, které jim určí členské státy. Pokud Unie nedokáže něco vyřešit, je to proto, že od nich dostala málo nástrojů a podpory. Okopávat kotníky Evropské unie tedy nemá smysl. Cestou zpět na výsluní je více – ne méně Evropy.