Článek
Plánuje zvýšit DPH, i když zatím není jasné jak, zrušit daňové slevy na manžela či manželku nebo školkovné či osvobození benefitů od daní či daňové slevy pro pracující studenty. Tiše si už počítá, jaké z toho bude mít příjmy, ale zapomíná, že pokud nebudou benefity osvobozeny od daní, nebudou se dávat. Studenti zváží, jestli se jim za těchto podmínek vyplatí pracovat, pokud je nenapadne vše vyřešit prací načerno. Trochu to vypadá jako růžové obrázky, které si stát maloval po přijetí daně z mimořádných zisků.
Některé nápady současně podkopávají snahu řešit udržitelnost důchodového systému, protože populace stárne. Zrušení daňové slevy na manželku nebo školkovného porodnost nepodpoří. To se však ocitáme v bludném kruhu, protože důchodový systém je ufinancovatelný, jen když populace nestárne.
Premiér dí pravdu, když říká, že je hlavně potřeba soustředit se na výdajovou stránku. Zatím však státní správa spíše tloustne, než by se zeštíhlovala. A když se člověk dívá na správu sociálního zabezpečení, která nezvládá řešit žádosti o důchod, nezdá se, že by tam bylo zrovna na čem šetřit. Stejně tak není vidět odbourávání administrativy, protože to by mělo předcházet rušení poboček státní správy.
Vzhledem k tomu, že koalici tvoří pět stran a každá má své priority, protože si potřebuje udržet vlastní voliče, je jasné, že se budou všichni ještě dlouho hádat o každou položku a skutek utek.
Nakonec to skončí dalším obřím schodkem rozpočtu, vláda si ovšem musí uvědomit, že jedná jako rodiny s nízkým příjmem, které si běží půjčit k nějaké úvěrové společnosti místo toho, aby maximálně omezily výdaje a zkusili si najít druhé zaměstnání. Tím nechci říci, že nejsou taky rodiny, kterým i v takovémto případě peníze chybí, což je špatně.
Vláda by si však měla uvědomit, že pro státy neexistuje žádné milostivé léto, kdy se dluhy odpouštějí, když se splatí jistina. Místo toho přichází státní bankrot. Ne že by naší zemi aktuálně hrozil, ale neměli bychom zapomínat na řeckou krizi.
Navíc ve většině oblastí jde o drobné. Mnohé úspory působí, jako bychom se rozhodli trávit večery potmě, ale v mrazu topili elektřinou při otevřených oknech.
Hlavním problémem je seškrtání dotací, po kterém volal už na začátku dubna Nejvyšší kontrolní úřad, když varoval, že ekonomika přešla z tržní v dotační. „Součástí podnikání některých podnikatelů se prostě stane pravidelná dotace, pravidelná injekce nějakých finančních prostředků,“ řekl jeho šéf Miloslav Kala.
Místo skutečného podnikání se některé firmy soustředí především na získávání dotace, takže jejich výsledky nejsou závislé na výsledcích její činnosti, ale žijí právě z dotací. Dotačních titulů je přes 700! A místo toho, aby peníze šly do klíčových projektů, z domácích i evropských dotací se platí drobné projekty. Hlavní totiž je, aby se dotace vyčerpaly bez ohledu na přínos, jaký vynaložené peníze budou mít. Každý asi zná různé případy cyklostezek odnikud nikam nebo podpory IT projektů, z nichž nikdo nic nemá, nemluvě o dotacích zemědělcům, na různé zelené projekty či nyní na budování nabíječek pro elektromobily. Asi nejpověstnější byli solární baroni.
Připomíná to socialismus, kdy podniky musely na konci roku spotřebovat benzin, aby nebyly na další rok zkrouhnuty kvóty.
S molochem se však bojuje špatně, na dotace je přisáto příliš mnoho subjektů. Na vyčištění Augiášova chléva je potřeba Hérakles, a ne pětihlavá koalice ovládaná partikulárními stranickými zájmy. Omezení benefitů pro zaměstnance je snazší, ovšem k cíli nevede.
Pokud vláda bude řešit schodek jen saháním lidem do kapes bez toho, aby si stát nařídil dietu, může si opozice dát nohy na stůl a vyhlížet volby.