Článek
Pochody hrdosti LGBTQ+ komunity se nemusí každému líbit. Neprovokují jen odpůrce homosexuality a zastánce tradiční rodiny. Jejich účastníci si libují v okázalé extravaganci, s chutí provokují svými kostýmy, které často více odhalují než zahalují. Okatě demonstrují svoji odlišnou sexualitu.
I někteří homosexuálové se od nich distancují, protože Pride parade vypadá často spíše jako karneval. Objevují se i názory, že takovéto akce jejich věci už spíše škodí, než pomáhají. Konec pochodu hrdosti v Berlíně ale ukázal, že jsou pořád potřeba.
Abdulu Rahmanovi Toufikovi Balloutovi, který se narodil v Berlíně, ale má libanonské kořeny, vadila odlišnost účastníků tak moc, že se rozhodl spáchat teroristický čin.
Důvody činu Ballouta byly asi náboženské a ideologické, podezřelý údajně obdivoval Islámský stát a taky ho přitahovalo násilí. Už si odpykával 22měsíční trest a letos byl předčasně propuštěn.
Jeho útok ukázal, že Pride není „jen“ pochod sexuálních menšin, ale taky silný indikátor demokratických svobod, které je potřeba hájit, byť se nám podobné akce nemusejí líbit. Jsou jedním ze symbolů naší západní společnosti, kterou salafisté vnímají jako dekadentní a upadající.
Radikalizované muslimské mládeži nejde „jen“ o LGBTQ+ komunitu, s níž si to Islámský stát vyřizoval podobně jako nacisté, byť způsob vraždění zvolil jiný - homosexuály shazoval ze střechy. Vadí jim celá západní společnost, které je tak demokratická, že jim umožňuje vyznávat radikální odnože islámu.
Zakazovat islám by bylo chybou, protože bychom se tím připravili o jednu součást demokracie - náboženskou svobodu. Ovšem islámský fundamentalismus usilující o svržení našeho zřízení a s ním spojený terorismus nelze tolerovat a je proti němu potřeba tvrdě zakročit. Nelze nechat muslimské radikály volat po zavedení práva šaría či jim ustupovat v otázce křesťanských symbolů a dodržování půstu za ramadánu. Jim nejde jen o symboly, ale o snahu vnucovat svůj způsob života jiným.
Případ také ukazuje naši naivitu. Odsouzení, u nichž se ukazují vazby na islámské radikály, by se neměli propouštět. Snažit se mladé fundamentalisty deradikalizovat na schůzkách je mrháním prostředky. Své víry a svého přesvědčení se nevzdají a mohou si je posilovat na internetu nebo poslechem radikálních kázání v mešitách, které by měly být přísněji kontrolované. Nepostupovat tvrdě proti zradikalizovaným skupinám by se nám mohlo nevyplatit. S námi by žádné slitování neměli.
