Článek
Pozemská spravedlnost nakonec byla rychlejší než boží mlýny, které melou pomalu, ale jistě, neb smrti nikdo neunikne. I tak se ale naskýtá otázka, proč trvalo tak dlouho, než byl v roce 2020 Thaçi vůbec obviněn, když se o mučení, nezákonném zadržování lidí a vraždách 96 odpůrců z řad Srbů, Romů a Albánců vědělo více než dvě dekády.
Přestože existoval Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY), Thaçi ani mnozí další vysocí představitelé UÇK, kteří byli spojeni s podsvětím a zřejmě získávali peníze z prodeje tvrdých drog, před ním nestanuli. Souzen byl jen bývalý premiér Ramush Haradinaj, který ovšem byl zproštěn obvinění.
NATO a USA si stíhání špiček UÇK nepřály, jejich vyšetřování mařili zřejmě i zástupci mise OSN, jak plyne ze vzpomínek hlavní žalobkyně ICTY Carly del Ponteové. Když skončila ve funkci, psala o podezření z obchodování s lidskými orgány, které se nepodařilo prokázat.
Thaçiho obžaloval až Zvláštní tribunál pro zločiny v Kosovu, což naznačuje, že v ICTY platilo Orwellovo „Všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější“.
Pozdní verdikt zanechal nepříjemnou páchnoucí skvrnu na vzniku Kosovské republiky, která je spojena s UÇK, v jejímž čele stál právě Thaçi, který byl v Jugoslávii odsouzen za terorismus. Kosovské Albánce zastupoval v roce 1999 na jednání ve francouzském Rambouillet, jehož výsledkem měla být dohoda o autonomii Kosova, ve kterém by Jugoslávie neměla žádné pravomoci. Když ji Bělehrad odmítl, protože mohla vést k vyhlášení samostatnosti Kosova, zahájilo NATO bombardování Jugoslávie.
Thaçi také v roce 2008 jednostranně vyhlásil samostatné Kosovo. Mezinárodní společenství ho sice dokázalo dotlačit k tomu, aby to neudělal už na podzim 2007, ale k dohodě se Srby kosovské Albánce nepřivedl.
Reakce obyvatel Prištiny, kteří se postavili za Thaçiho, ukazuje, jaký je to problém. Válečného zločince Thaçiho vnímají jako hrdinu, prohlašují jeho i další tři odsouzené z řady UÇK Jakupa Krasniqiho, Kadriho Veseliho a Rexhepa Selimiha za nevinné. Pozdní verdikt brání tomu, aby se kosovští Albánci vyrovnali s minulostí, která byla docela temná.
Zaslouží si stejné odsouzení jako lidé oslavující v Srbsku Ratka Mladiče.
Ona Orwellova věta o rovných a rovnějších však platí nejen v případě vůdců UÇK, ale i v případě uznávání Kosova. Zatímco africký Somaliland po dlouhých letech existence uznal jen Izrael, Kosovo se hned po vyhlášení dočkalo uznání několika desítek států.