Článek
Několik odchodů členů ANO hnutí nepoloží, není to ostatně poprvé, kdy se s ním někteří představitelé rozloučili. Nejde o stranu, aby to vyvolalo větší reakci, ale o hnutí řízené manažersky oligarchou.
Neúspěch v Senátu bolí více, nezískat žádného senátora, když třináct zástupců ANO postoupilo do druhého kola, ukazuje, že podpora hnutí není tak vysoká, jak by chtělo. Babiš to vysvětlil tím, že ANO Senát neumí a že se proti němu všichni spojili. Ale jeho hnutí tu už působí tak dlouho, že se to za tu dobu mělo naučit a mělo počítat s tím, že se proti němu opozice spojuje jako proti každému hegemonovi.
Ani pokles podpory pod třicet procent není fatální, i s ním by hnutí vyhrálo volby. Zvlášť, když dál oslabuje ODS.
Jsou to praskliny na fasádě, které ukazují, že monolit nemusí být tak pevný. ANO sice prohrálo volby už po covidu, ale to byla trochu jiná situace. Mnoho stran v různých zemích projelo volby po pandemii, se kterou jsme si nevěděli rady.
Nyní však není žádný podobný důvod kromě toho, že ANO neplní své volební sliby. Daně se zvýší, důchody neporostou, jak se čekalo, odchod do penze se nevrátí na 65 let, důchodcům se seškrtají peníze za výchovu dětí. Nic moc pro voliče Babišovy strany.
Jediným tématem, na kterém chce ANO předvést, jak plní sliby, je zrušení poplatků za rozhlas a televizi. To vypadalo jednoduše a nejméně to stojí. Jenže lidem to žádné velké peníze do kapsy nepřinese. Babišovo vysvětlování, že když se peníze pro veřejnoprávní média budou vybírat jinak, tak to nepůjde z jejich daní, je lživé, ať půjde suma přímo z rozpočtu, nebo půjde o podíl navázaný na výběr jiných částek. Vždy to jde z jejich kapes.
Že by Babišovi jeho voliči tleskali, se čekat nedalo, oni většinou netleskají, jen mu hodí lístek do urny. Vláda však čelí silným protestům zastánců nezávislých médií, s čímž měla počítat. Měla si vzpomenout, jak kdysi dopadl pokus udělat z České televize Bobovizi.
Babiš doufal, že zabije dvě mouchy jednou ranou. Voličům ukáže, že plní své volební sliby, a ještě se přistřihnou křídla veřejnoprávním médiím, na které má on a ještě víc jeho koaliční partneři pifku, protože i koaliční strany musejí dostat drobky ze stolu.
ANO doplácí na to, že se stalo hegemonem. Vysálo voliče stranám, s nimiž mohlo vytvářet koalice. Nezbylo mu tedy než se spojovat s SPD, což dříve odmítalo, a s nevypočitatelnými Motoristy, kteří hlavně chtějí provokovat, což je pravý opak toho, o co Babiš stojí.
Zatím není jasné, jak hluboké jsou praskliny na fasádě hnutí ANO, rozhodně mu však nepomohla porážka republikánů v USA, která byla referendem o americkém prezidentovi Donaldu Trumpovi.
Babiš ho sice už několikrát kritizoval, ale není zapomenuto, jak jím byl fascinován, což ukazovaly nejen kšiltovky Silné Česko, ale i jeho vyjádření, že je trumpista. Co tím měl Babiš na mysli, jasné není. V USA se ukázalo, že být trumpistou znamená dělat chaotickou a nevypočitatelnou politiku, jakou dokonce ani Babiš a ANO nedělají. Na to má jen motorista Klempíř. Další věcí typickou pro trumpisty je přihrávat si peníze do vlastní kapsy nebo do kapes kamarádů.
ANO a nevyhnutelně stárnoucí Babiš se nutně okoukali, ale vůdci obecně podobné signály přehlížejí. Babiš má své zářné dny za sebou.
Možná už teď někdo v ANO přemýšlí, že by byla škoda přijít o fungující strukturu hnutí. Že je jen potřeba se distancovat od Babiše, jak to udělal americký viceprezident J. D. Vance v případě Trumpa. A ANO nepřátelsky převzít.