Článek
Právě strach z možné revoluce vedl k zavádění sociálních jistot, které měly zajistit sociální smír, aby stávající systém nebyl svržen. Poválečný vývoj v západní Evropě ukázal, že to v demokratické společnosti funguje, to demokratické zdůrazňuji proto, aby to někdo nevztahoval na frankistické Španělsko, salazarovské Portugalsko nebo Řecko za vlády plukovníků, i když je pravda, že si tento základní postulát uvědomoval i Adolf Hitler – ještě v první půlce druhé světové války se snažil, aby se Němci měli pokud možno dobře.
Nyní si však Evropa zahrává s ohněm, když se snaží za každou cenu prosazovat green deal. Současná vedra ukazují, že dochází ke klimatickým změnám, že se Země otepluje a je nutné omezit emise skleníkových plynů. Zvolená cesta od stolu však může vést k nastolení revolučních podmínek, protože na ni doplatí skoro všichni, kromě těch nejbohatších.
Bouři související s chudnutím už zažila Francie při protestech Žlutých vest, kdy mnozí Francouzi začali chudnout, a zejména ti z vesnic, kteří byli odkázáni na vlastní automobil kvůli slabé síti veřejné dopravy, se dostali pod neúnosný ekonomický tlak.
Ten však není nic proti tomu, co má zavádět green deal. Mají se přestat vyrábět nová auta se spalovacími motory, jenomže ta elektrická stojí dvojnásobek. Levná auta se kvůli špatně nastaveným podmínkám přestávají vyrábět, protože se do nich nevyplácí dávat hybridní pohon, ačkoliv jejich spotřeba benzínu je menší než u velkých SUV s hybridem. Ta však mohou sjíždět z výrobních linek, protože splňují kritéria – mají menší spotřebu než stejně velké vozy bez elektromotoru. Automobilkám to vyhovuje, na dražším autě mohou více vydělat. Dalším paradoxem je, že se neomezuje rychlost automobilů, přičemž právě s tou stoupá spotřeba.
Domácnosti mají ukončit vytápění fosilními palivy, což postihne ještě více lidí. V Německu nakonec museli odložit plán zakázat instalovat plynové a naftové kotle od příštího roku. Povinnost používat topení s nejméně pětašedesátiprocentním podílem obnovitelných zdrojů se bude týkat jen novostaveb. A vedle drahých tepelných čerpadel se bude moci topit i dřevem nebo peletami. Výměna kotlů se také nebude týkat domů starších osmdesáti let.
I zpomalené nebo lehce zmírněné plány na uhlíkovou neutralitu povedou k výraznému zchudnutí obyvatel EU. Dopadne skoro na všechny, nejen na chudé, ale i na střední střídu, takže jde o jasnou pauperizaci mas (z lat. pauper – chudý, pozn. red.). Zvlášť patrné to bude v beztak chudších členských zemích přijatých až v novém tisíciletí. Z vehementního prosazování green dealu se však zdá, že si to vedení EU neuvědomuje, protože ani dotace na fotovoltaiku nebo tepelná čerpadla nepokryjí náklady na uhlíkovou neutralitu.
Green deal však současně představuje bonanzu pro investory a výrobce. Vědí, že je tu dotovaný sektor, který zaručuje jistotu zisku – a využívají toho. Dále se tak rozevírají nůžky mezi bohatou elitou a chudou většinou. To je přesně ta pravá směs pro nastolení revoluční situace, marxisté-leninisté by si mohli jen mnout ruce, všechno může vést k nastolení revoluční situace. Věděli, že čím hůře, tím lépe pro jejich plány. Komunistické revoluce se obávat nemusíme, naštěstí už není, kdo by ji vedl, ale jsou tu populisté všeho druhu, kteří dokáží výtečně vycítit nálady. A tady na to není potřeba ani extra dobrý nos. Může tak dojít ke zvratu a možná i k rozdrobení EU, pokud bude prosazovat plán příliš tvrdě. Neměla by zapomínat, že příliš tvrdé provádění „revoluce“ shora mívá fatální následky. Modernizační plány íránského šáhinšáha Rézy Páhlavího vedly k jeho pádu při islámské revoluci v Íránu a Gorbačovova perestrojka vedla k rozpadu Sovětského svazu. Tragické důsledky pak měla i násilná kolektivizace v SSSR, jejímž výsledkem byl hladomor, k němuž vedla i čínská politika velkého skoku.
Přechod na nízkoemisní ekonomiku nelze provádět ad hoc. Musí se současně počítat s jeho proveditelností a přijatelností, aby nepodkopal základy společnosti a nepokřivil ekonomiku, která se stane mezinárodně nekonkurenceschopnou. Zelené radikály by však museli nahradit realisté, kteří by dokázali posoudit přínos a dopady jednotlivých kroků a neřídili by se pouze ad hoc stanovenými termíny a ideologií, kdy se a priori zamítá jaderná energetika.