Článek
Nutno podotknout, že Česká republika spolu s dalšími zeměmi skutečně dosáhla změny. V případě, že cena povolenek překročí hodnotu 45 eur (zhruba 1100 Kč) v cenách roku 2020, čemuž nyní dopovídá 57 eur (téměř 1400 Kč), uvolní se až dvakrát ročně další povolenky v objemu až 80 milionů ročně (každá umožňuje vypustit tunu emisí oxidu uhličitého). Andrej Babiš má pravdu, když říká, že je to pouhý dopis, žádný legislativní návrh. Na druhou stranu se dá čekat, že na summitu bude návrh přijat a případný zákon urychleně schválí Evropský parlament, protože obavy z dopadů na občany mají v mnoha dalších zemích.
Babiš má také pravdu, že to není žádný strop na cenu povolenek, jenomže Hladík o stropu nemluvil, jen o stabilizování ceny.
Předseda ANO však zapomíná říkat, že žádný strop stanovit nejde. Emisní povolenky jsou volně obchodovatelné a žádné burze nejde nařídit, za kolik nejvíce se může ten který cenný papír prodávat. Cenu určuje trh a záleží na tom, kolik je případný zájemce ochotný zaplatit.
V případě, že by cena překročila stanovenou hranici, může komise intervenovat, tedy vrhnout na trh další povolenky, aby se tím snížila cena. Postupovala by tedy podobně, jako ČNB, když se snažila snížit cenu koruny uvolňováním rezerv. Cenu by to nesporně snížilo, ale není jasné jak moc. Navíc je množství dodatečně uvolňovaných povolenek limitováno na 80 tisíc ročně, a to jen v letech 2027 až 2029. Příští rok, kdy začnou povolenky ETS2 a hrozí největší nárůst cen, by žádné další na trh uvolněny nebyly. A co bude po roce 2030, už není jasné vůbec.
I zrušení těch druhých, nově zaváděných, by bylo těžké. I když ještě neplatí, už se dají dopředu koupit, což ukazuje, že jde o klasický investiční nástroj.
Celý konstrukt emisních povolenek je špatný a potvrzuje ono známé rčení, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Nezavedla se žádná daň s pevnou sazbou, která by se mohla zvedat nebo taky zrušit, ale povolenky umožňující za určitou sumu vypouštět emise. S povolenkami se může obchodovat. A právě jejich rostoucí cena má společnosti nebo lidi, kteří vypouštění emise, tlačit k tomu, aby přešli na ekologičtější způsoby výroby a dopravy.
Některým však došlo, že emisní povolenka je vlastně docela výnosný cenný papír, jehož hodnota roste. Emisní povolenky proto nejde zrušit, protože by to přineslo ohromné množství žalob - ten, kdo by si je koupil, by se oprávněně cítil poškozený. Nejde je ani zastropovat, protože i to znamená nepřípustný zásah do trhu.
Otázkou je, jak moc má kde zasahovat Václavem Klausem milovaná neviditelná ruka trhu. Obecně je to ten nejlepší mechanismus, ale je otázkou, jestli se mají se omezovat negativní dopady výroby zrovna tržně? S energií je tu více problémů, její spotřeba neklesá, i když se šetří. Přispívá k tomu vývoj, mimo jiné tak adorované moderní digitální technologie včetně umělé inteligence. Obrovské množství elektrické energie se spotřebovává na „těžbu“ bitcoinů, které ale nemají podloženou svou hodnotu ničím jiným než zájmem trhu, což mi trochu připomíná tulipánovou horečku z let 1634 až 1637, kdy ceny cibulek tulipánů stouply tisícinásobně, než bublina splaskla.
Výrobce energie nebo tepla má pochopitelně zájem co nejvíc vydělat a ne spotřebu omezovat. Taky mu nevyhovuje, pokud se cena energie omezuje, a vždy chce mít využité všechny kapacity. Neprodává se jen za výrobní cenu plus marži. Účet výrazně ovlivňují zdroje, které nejsou v provozu pořád a spouštějí se jen ve špičce - u elektřiny jsou to drahé paroplynové elektrárny. A maloodběratel s tím nemá šanci nic moc dělat. Prostě musí kupovat za cenu, za kterou se prodává. Jinou možnost nemá. Bez energií, tedy elektřiny a tepla, se neobejde.
Už u stávajících povolenek je problém, že se nájemcům nebo majitelům bytů promítají do nákladů za teplo, přičemž nemohou ovlivnit, z jakého zdroje se teplo vyrábí pro dálkové topení a k ohřevu vody. Nemohou říci dodavateli, že má místo uhlí nebo plynu spalovat biopaliva nebo že má využívat více energie z větru či slunce, které jako na potvoru v topné sezoně svítí míň. Dodavatele tepla si na rozdíl od dodavatele elektřiny nejde vybrat.
Nová povolenka ETS2 nyní donutí tyto náklady platit i majitelům domků a menších domů a také majitelům aut se spalovacími motory. Nebudou je však platit přímo sami, ale promítnou se do ceny dodávaných paliv a energií. To se ostatně děje už nyní. Z elektřiny se sice nic neplatí, ovšem pokud se vyrábí z uhlí, tak se to do ceny promítne.
Co s tím, je druhá věc, která se neřeší snadno. Líbivá jednoduchá hesla nepomohou. Vzhledem ke změně klimatu je také jasné, že snižovat emise oxidu uhelného a metanu je nutné. Je však sporné, když se mají náklady přenášet na lidi, kteří nemohou ani ovlivnit svou spotřebu. Uplatňovat tržní mechanismus třeba na oblast dodávek tepla, kde si nelze ani vybrat dodavatele, je prostě špatně. A při nedostatku bytů a při jejich astronomických cenách hrozí, že budou ještě dražší kvůli požadavku na to, aby byly pasivní. To je činí pro většinu nedostupné. A teď babo raď.
