Článek
Možnosti překladu prvního slova viz zde, druhé je množné číslo našeho slova „den“. Žijeme totiž schlechten Tagen.
Tečkou za koronavirem měly být nejdříve masky, abychom následně slyšeli, že masky nestačí, takže respirátory. To vše s jedním, druhým a dalšími lockdowny, které jsou za námi i před námi, jak oznámil hejtman Zlínského kraje Radim Holiš (ANO), mělo být dost k zastavení nákazy až k finálnímu řešení – lékům a vakcínám.
Léků se pořád moc nedostává, zato vakcín je přehršel. Ty měly být finálním koncem problémů s covidem, abychom zjistili, že jsme druhý rok tam, kde jsme byli. Počty nakažených rostou, v nemocnicích končí i očkovaní, už zase se omezuje péče, jako by snad lidé nemocní něčím jiným než covidem neměli právo na zdraví.
Ze všech těch jednotlivých teček se nakonec staly tečky tři, symbolizující příběh na pokračování, jako by snad byl bez konce. Na celé historii je nejhorší, že nás nejrůznější činitelé političtí i odborní pořád ujišťovali, že už bude lépe, načež z toho byla tak maximálně salámová metoda dalších a dalších opatření, shazovaných soudy.
Nakonec zavládl takový zmatek, že už si nikdo nebyl a není jistý, co platí, platilo a platit bude, dnes, zítra, včera, za týden. Vrchol blamáže samozřejmě teprve přichází. Vzpomeňme, říkalo se, že covid pasy nebudou, ale jsou. Říkalo se, že očkovaní budou mít klid, ale třeba ve zmíněném Zlínském kraji se mohou těšit, že se svezou s lockdownem taky, pokud si tedy ještě jeho kontury dotyční rozhodující do pátku nerozmyslí.
Rozmýšlet by se mohli, protože prozatímní idea, že se omezí akce nad sto lidí, asi stěží pomůže. Zatím nepomohlo nic. Házet vše na nezodpovědné občany pořád nejde, jak to zkoušel hejtman Holiš, který s patosem říkal, jak se lidí doprošovali o dodržování, a že když to tedy nejde po dobrém, půjde to po zlém. Spíš by bylo dobré se zamyslet, proč se pořád opakuje dříve nefungující.
Finální rozklad důvěry, že platí slíbené, jsou zatím úvahy o povinném očkování. Nejdříve by mělo být jen pro některé skupiny, jako jsou zdravotníci, včetně sester a lékařů, policisté, vojáci. Od toho je kousek ke všem. A zase, kdyby se na začátku řeklo „Podívejte se, už jsou vakcíny, jsou zatím schválené pro nouzové použití, jakmile o nich budeme vědět víc, zavedeme povinnost, budete očkovaní, jako jste od narození byli očkovaní mnohokrát“, bylo by to čisté. Jenže to bylo pořád dobrovolnost sem, dobrovolnost tam.
Samozřejmě, udělat očkování povinné výnosem státu se zárukami státu při komplikacích je rozhodně férovější než nutit nepřímo tak, až je život neúnosný. Jenže přijít s tím po tolika investovaných slovech a penězích do propagace dobrovolnosti jen prohloubí nedůvěru, kterou v rámci celé patálie lidé ve stát, coby předvídatelného aktéra, mají. Já, jakožto člověk, který covid měl i se očkoval, musím konstatovat, že nemoc neradno podceňovat a lepší být očkovaný než na ventilátoru nebo v hrobě. Je to ale moje kalkulace, osobní rozhodnutí.
Stát by tedy měl opravdu dvakrát měřit a jednou řezat, než začne zase rozvíjet další dějství, v němž si u společnosti moc obliby vlastní věrolomností nezískal. Jediné, co je rozumné, je alespoň opětovné schválení kompenzačních bonusů. Zbytek je historka, která by mohla být úspěšnou absurdní fraškou v divadle, ale nehodí se do reálného života. Důvěru totiž neposiluje ani stálé zkracování intervalů pro další dávky vakcíny.
Cesta k opětovné důvěře je posílení zdravotnictví, na což byl rok a půl, a naučení se s covidem žít. Další problém totiž je, jak jsme se už dozvěděli od šéfa policie Jana Švejdara, že místo povinnosti by lidé mohli chtít z dílčích profesí, už tak přetížených, odejít.
Je dobře, že nastupující vláda ústy nominovaného ministra zdravotnictví Vlastimila Válka slíbila, že povinné očkování nepřijde, a chce s covidem-19 žít, zdravotnictví posilovat a školy nezavírat, jak slíbil nastupující premiér Petr Fiala (více zde). Jen doufejme, že poučena z předchozích nezdarů své sliby neodvolá.