Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Poprava jest přežitkem - Alex Švamberk

Zpackaná poprava Christy Pikeové v Tennessee opět připoutala pozornost k hrdelnímu trestu. Neúspěšné podání dvou smrtících injekcí, které skončilo převezením ženy v kritickém stavu do nemocnice, rozhodně nesplňovalo právo na vykonání absolutního trestu bez zbytečného utrpení.

Foto: David Neff, Novinky

Alex Švamberk

Článek

Nechci teď řešit, zda se popravčímu nepodařilo trefit žílu, nebo byl smrtící koktejl špatně namíchaný, protože opatřit si jednu z jeho složek - barbiturát, v  tomto případě pentobarbital, není snadné. Barbituráty, u nichž hrozilo předávkování, už dávno nahradily modernější léky.

Kvůli nízké ceně se využívají především jako anestetika ve veterinární medicíně, jenomže jejich výrobci je často odmítají prodávat americkým úřadům právě proto, aby nebyly použity při popravách.

Tvrdý trest si Pikeová, která vyrůstala v obdobě domova mládeže s přísným režimem, zasloužila. V roce 1995 velmi brutálně zavraždila spolužačku ve výukovém programu, protože měla pocit, že jí chce přebrat chlapce. Půl hodiny ji bila a opakovaně bodala nožem na otevírání krabic. Protože pořád žila, tak ji rozbila hlavu kusem asfaltu.

Důkazy byly jasné, ale Pikeová byla zaostalá, v pubertě psychicky nemocná, což verdikt nezohlednil. Stala se tak jednou z vůbec nejmladších žen odsouzených v USA k smrti, přičemž u ostatních byl trest zmírněn. Sama říká, že se změnila, s čímž lze po třiceti letech souhlasit, i když je pravdou, že se ve věznici pokusila v roce 2001 zabít další odsouzenou, údajně v sebeobraně.

Jak by se dokázala adaptovat na život mimo vězení, který jako dospělá ani neměla možnost poznat, se lze jen dohadovat, a osobně o tom mám pochybnosti. Případy, kdy odsouzený za vraždu, znovu vraždil, známe i od nás.

To ovšem nic nemění na tom, že trest smrti je přežitek, u kterého se nedá případný justiční omyl napravit. Případů, kdy se ukázalo, že byl k smrti odsouzen nevinný, je dost na to, aby se neměl uplatňovat. Na konci září byl z cely smrti, kde strávil 41 let, propuštěný 71letý Douglas Stewart Carter. Zjistilo se, že nezavraždil tetu policejního šéfa. Odsouzen byl jen na základě podepsaného přiznání, které označil za vynucené. Další důkazy proti němu neexistovaly, jen dvě později odvolané výpovědi mužů, kteří říkali, co se žádalo, aby nebyli deportováni do Mexika.

Pokud existuje možnost odsouzení nevinného, a tak existuje vždy, je potřeba trest smrti zrušit. V případě možného justičního omylu nelze ani argumentovat, že trest smrti je levnější než někoho roky věznit. Život nevinnému se vrátit nedá. Tvrdý trest navíc odrazující účinky nemá, pachatel si většinou nemyslí, že by mohl být dopaden.

Americké lpění na trestu smrti nedává smysl. Obvyklou kritiku délky čekání na vykonání popravy, což lze taky označit za druh psychického mučení, si odpustím. Kdyby na nic Carter tak dlouho nečekal, nebyl by propuštěn. Je dobře, že trest smrti se u nás zrušil.

Související témata:

Výběr článků

Načítám