Článek
Klempířovi kroky proti veřejnoprávním médiím a omezování podpor nevadí jen pár duhově zeleným pražským intelektuálům, ale celé kulturní obci. Strážnický festival rozhodně není místo, kde by se to hemžilo progresivisty a zastánci genderové ideologie, což by mělo Motoristy vést k zamyšlení, jestli někde nedělají chybu. Strážnický festival nikdy nebyl na rozdíl od různých folkových a rockových akcí rejdištěm protistátních živlů, jak odpůrce režimu označovali komunisté. Klempíř však vadí i ve Strážnici.
Macinka, ze kterého se stává kraválista, si následně nenechal ujít další možnost jít do střetu a furiantsky se vydal do Strážnice, což bral jako výzvu. Byť je z Břeclavi, a ne žádný Pražák, kteří na Slovácku moc oblíbení nejsou, se svým slovním verbuňkem dopadl jako sedláci u Chlumce, když na něj křičeli - vypadni.
Říkat milovníkům horňáckého, dolňáckého a dalšího folklóru, verbuňku, krojů a vína, že z festivalu dělají politickou akci a současnost je „nakažena morem obdivu k falešným modlám a náprava bude trvat dlouho,“ ukazuje, že příliš netušil, kde a ke komu mluví. Jediné, co chce, je, aby všichni tleskali politice vlády a působili jako rozjásaná optimistická stafáž, i když mají oprávněný strach o peníze ze státní kasičky, bez nichž kulturu dělat a rozvíjet nejde. Přitom spoluvytváří národní identitu, což nesporně platí o folkloru.
Už v pátek Klempíř zmiňoval podpásově podporu festivalu: „Vidím, že jste si na mě udělali názor z médií, a jsem rád, že je razantní. Stejně razantně budeme v podpoře strážnického festivalu pokračovat i my z ministerstva kultury.“
Pak na sociálních sítích napsal: „Hlavní hřeb festivalu ve Strážnici proběhl v pátek, kdy se naplno projevila zášť publika. Jak by mělo vypadat nastavené zrcadlo ministerstva i vlády takovému chování?“
Na to zareagoval v neděli další motorista, ministr pro sport Boris Šťastný, který rovnou navrhl řešení: „Zrušit dotace, zavést tržní vstupné a nechodit tam.“ To je otevřená výhrůžka festivalu, kdy nutně vyvstane na mysli věta nacistického dramatika Hannse Johsta ze hry Schlageter: „Když slyším slovo kultura, odjišťuji svůj browning“, jež se obvykle připisuje Josefu Goebbelsovi.
O odebírání dotací přitom mluví člověk, který natolik vyžadoval vládní trafiku, že se kvůli tomu zřídil post ministra pro sport, prevenci a zdraví, byť tu máme ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a ministerstvo zdravotnictví, kam by se agenda měla vrátit v rámci úspor, když už se ruší různé odbory na Úřadu vlády. Jediným viditelným výsledkem jeho činnosti jsou cedulky ve firmách u výtahů, aby zaměstnanci chodili po schodech, s vysoce invenčním heslem zdraví je drahé, schody jsou zdarma. Možná by bylo ještě levnější někoho z těch schodů hnát, tělo by se posílilo též.
Nejde však jen o jeden folklórní festival a pár víkendových výroků. Motoristé nehlídají rozpočet, jak slibovali, ale volí úplně jinou taktiku, podobně jako SPD sázejí na silné a hlasité výkřiky a vyvolávání sporů. Doufají, že tak získají zpět své příznivce, jako to před nimi dělal jistý pán s knírkem, u kterého se taky napřed zdálo, že jen hrozně křičí.
Ministryně financí Alena Schillerová sice Motoristy zkritizovala, protože oni spor rozmíchali, a politik musí unést, když na něj někde pískají. Nepodporovat festival odmítla: „Dotační politika se nedělí podle pískotu.“ Moc dobře ví, že vesnice je jedním z míst, kde je ANO voličsky silné. Dál však jít nemíní, s výměnami ministrů se nepočítá, i když Klempíř ve své snaze plnit kabinetem zadané úkoly dělá botu za botou a Šťastného výhrůžky jsou za hranou. ANO Motoristy (i SPD) potřebuje, i když by raději vládlo bez nich, tak je nechá pokřikovat i s možnými následky. ANO a jeho šéf si začínají hrát na teflonovou Merkelovou, která nic neřešila, protože doufala, že to steče.