Článek
Nyní sice mají děti populačně slabší ročníky, ale pokles o jedenáct procent je velký, navíc už loni bylo nově narozených dětí méně než sto tisíc. Mladé rodiny cítí nejistotu a vláda s tím nic nedělá. Soustřeďuje se jen na mantru škrtů za každou cenu, aby se nezvyšoval deficit. Neuvědomuje si však, že pouhé osekávání výdajů prosperitu nepřinese. Mnoho ekonomů upozorňuje, že pokud neporoste HDP, tak se situace zlepšovat nebude.
Ještě důležitější je, aby se začal měnit nepříznivý demografický vývoj, kdy poroste průměrný věk společnosti a bude přibývat seniorů. Za stávající situace tak bude stále méně lidí v produktivním věku vydělávat na rostoucí počet důchodců, což ohrožuje vyplácení důchodů, neboť náš důchodový systém je průběžný. Pracující neodvádějí peníze na své budoucí důchody, ale peníze na vyplácení důchodů pro stávající důchodce.
Vzhledem k riziku neudržitelnosti systému se vláda snaží omezit růst důchodů a prodloužit věk odchodu do důchodu, aniž by bylo jasné, zda se skutečně věk dožití bude dále prodlužovat. Přichází také s dalšími nápady spoření si k důchodu, na kterých dosud profitovaly především soukromé penzijní společnosti, a budoucí důchodci z toho nic moc nemají.
Vláda přitom zapomíná na to úplně nejjednodušší řešení, jímž je zvýšení porodnosti. To by ale znamenalo podporu mladých rodin, která nemůže končit jen zvýšením rodičovského příspěvku, byť je potřeba. Zkrácení doby jeho výplaty mladým rodinám už nepomůže, naopak zvýší jejich nejistotu, protože ne každý chce dávat děti do školky ve třech letech, nemluvě o tom, že školek je málo a jsou plné. Protismyslné je při zkrácení rodičovské zrušení školkovného. Nemluvě o fatálním problému s nedostatkem bytů, které jsou navíc kvůli cenám pro mladé rodiny nedostupné, přičemž stoupají i nájmy. Tohle všechno zvýšení porodnosti nenapomáhá.
Samozřejmě že tyto problémy se nedají řešit rychle a vlády, které se střídají ve čtyřletých cyklech, se na ně nezaměřují, protože jim to nepřinese hlasy voličů. Jde však o natolik závažné problémy, které se týkají dlouhodobé budoucnosti republiky, že se musejí řešit prioritně. Nutné je pak na řešení těchto problémů najít nadstranický konsenzus, oprostit se od ideologických manter a nespojovat řešení tohoto problému s nějakými ústupky.
Je smutné, že cíleně zvýšit porodnost až na 194 tisíc dětí narozených v roce 1974 se podařilo jen v době normalizace, kdy se také zvýšila výstavba bytů až na 97 tisíc. To není volání po návratu do Husákových dob, ale připomenutí, že to jde. Kromě výstavby bytů tomu napomohly zvýšené přídavky na děti a novomanželské půjčky.
Když stouply ceny potravin a složenek a přestala subvence dětského oblečení i potřeb, porodnost klesla na 130 tisíc. K tomu přispěl i fakt, že dospěly populačně slabší ročníky, pořád to však bylo více než dnes. Samozřejmě že s lety se změnily potřeby lidí, ale stále platí, že když mají mladé rodiny větší dlouhodobé jistoty včetně možnosti mít kde bydlet, aniž by se člověk zadlužil na 20 let, a byla by zajištěná místa ve školkách a školách i podpora rodičovství, projevilo by se to. To by ale znamenalo vidět dále než na jedno volební období a hledat konsenzus.